SLOKA 55
saṅgo yaḥ saṁsṛter hetur
asatsu vihito ’dhiyā
sa eva sādhuṣu kṛto
niḥsaṅgatvāya kalpate
saṅgaḥ—společnost; yaḥ—která; saṁsṛteḥ—cyklu zrození a smrti; hetuḥ—příčina; asatsu—těch, kteří holdují smyslovému požitku; vihitaḥ—učiněno; adhiyā—v nevědomosti; saḥ—totéž; eva—jistě; sādhuṣu — světců; kṛtaḥ—vykonáno; niḥsaṅgatvāya—k osvobození; kalpate—vede.
Společný život za účelem smyslového požitku je cestou vedoucí do hmotného zajetí. Společnost se svatou osobou však vede k osvobození, a to i v případě, že chybí poznání.
Jakékoliv styky se svatou osobou přinášejí vždy stejný výsledek. Pán Kṛṣṇa se například setkal s mnoha různými živými bytostmi a některé se k Němu chovaly jako k nepříteli a některé jako k tomu, kdo jim dává smyslový požitek. Všeobecně je řečeno, že gopī byly ke Kṛṣṇovi poutány tím, že přitahoval jejich smysly, a přesto se z nich staly prvotřídní oddané Pána. Na druhou stranu Kaṁsa, Śiśupāla, Dantavakra a další démoni měli ke Kṛṣṇovi nepřátelský vztah. Nicméně všichni získali osvobození, ať už se stýkali s Kṛṣṇou jako nepřátelé, pro smyslový požitek, ze strachu nebo jako čistí oddaní. Takový je výsledek Pánovy společnosti. Člověk ani nemusí chápat, o koho se jedná, ale výsledek je vždy stejný. Styky se svatou osobností také znamenají osvobození, stejně jako pokaždé ucítíme teplo ohně, ať se k němu přiblížíme vědomě či nevědomě. Devahūti vyjádřila svůj vděk, neboť Kardama Muni byl duchovně na výši a jeho požehnání jí zajistilo osvobození, i když se s ním chtěla stýkat pouze pro smyslový požitek.