SLOKA 53
etāvatālaṁ kālena
vyatikrāntena me prabho
indriyārtha-prasaṅgena
parityakta-parātmanaḥ
etāvatā—tolik; alam—pro nic; kālena—času; vyatikrāntena—uplynulo; me—můj; prabho—ó můj pane; indriya-artha—smyslový požitek; prasaṅgena—v holdování; parityakta—zanedbávající; para-ātmanaḥ—poznání o Nejvyšším Pánu.
Dosud jsme pouze promarnili spoustu času smyslovým požitkem a zanedbávali jsme rozvoj poznání o Nejvyšším Pánu.
Lidský život není určen k tomu, aby byl promarněn uspokojováním smyslů, jako je tomu u zvířat. Zvířata se neustále věnují uspokojování smyslů — jedí, spí, bojí se a páří se — ale to nejsou činnosti pro člověka, i když kvůli hmotnému tělu člověk určitý usměrněný smyslový požitek potřebuje. Devahūti tedy v podstatě řekla svému manželovi: “Zatím máme tyto dcery a užívali jsme si hmotného života ve vzdušném zámku, ve kterém jsme cestovali po celém vesmíru. Tato požehnání přišla tvou milostí, ale všechna sloužila pro uspokojení smyslů. Nyní je zde potřeba něčeho pro můj duchovní pokrok.”