SLOKA 27
asevayāyaṁ prakṛter guṇānāṁ
jñānena vairāgya-vijṛmbhitena
yogena mayy arpitayā ca bhaktyā
māṁ pratyag-ātmānam ihāvarundhe
asevayā—nesloužením; ayam—tento člověk; prakṛteḥ guṇānām—kvalitám hmotné přírody; jñānena—poznáním; vairāgya—s odříkáním; vijṛmbhitena—vyvinuté; yogena—provozováním yogy; mayi—na Mě; arpitayā—soustředěný; ca—a; bhaktyā—s oddaností; mām—Mě; pratyak-ātmānam—Absolutní Pravdy; iha—ještě v tomto životě; avarundhe — dosáhne.
Člověk, který přestane sloužit kvalitám hmotné přírody a namísto toho začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, poznání spojené s odříkáním, a provozovat yogu, při které je mysl v oddané službě neustále soustředěna na Nejvyšší Osobnost Božství, dosáhne ještě v tomto životě Mé společnosti, neboť Já jsem Nejvyšší Osobnost, Absolutní Pravda.
Když se člověk věnuje oddané službě Pánu prostřednictvím devíti způsobů bhakti-yogy podle pokynů autoritativních písem — naslouchání (śravaṇam), opěvování (kīrtanam), vzpomínání, uctívání, modlení se a prokazování osobních služeb — ať už vykonává jeden, dva nebo všechny způsoby najednou, pak přirozeně nemá možnost sloužit třem kvalitám hmotné přírody. Dokud člověk není dobře zaměstnán v duchovní službě, nemůže se vzdát hmotné služby. Neoddaní se proto zabývají takzvanou dobročinnou nebo lidumilnou prací a zakládají nemocnice nebo charitativní organizace. To jsou nepochybně záslužné činy, protože jsou zbožné, a jejich konatelé mohou získat dobrou příležitost ke smyslovému požitku buď v tomto, nebo v příštím životě. Oddaná služba však stojí vysoko nad smyslovým požitkem. Je to zcela duchovní činnost. Ten, kdo se věnuje duchovním činnostem v oddané službě, přirozeně nemá příležitost k činnostem, které se týkají smyslového požitku. Činnosti ve vědomí Kṛṣṇy oddaní nevykonávají slepě, ale s dokonalým pochopením skutečného poznání a odříkání. Tento druh yogy, při kterém je mysl neustále s oddaností soustředěna na Nejvyšší Osobnost Božství, přináší osvobození ještě v současném životě. Všichni, kdo jednají tímto způsobem, jsou ve styku s Nejvyšší Osobností Božství. Pán Caitanya proto doporučoval naslouchat o Pánových zábavách od realizovaných oddaných. Nezáleží na tom, do jaké hmotné kategorie posluchači náleží. Když bude člověk skromně a s pokorou naslouchat vyprávění realizovaných duší o Pánových zábavách, bude moci porazit Nejvyššího Pána, kterého nelze přemoci žádným jiným způsobem. Naslouchání a společnost oddaných představují nejdůležitější prostředky seberealizace.