SLOKA 20
viśvam ātma-gataṁ vyañjan
kūṭa-stho jagad-aṅkuraḥ
sva-tejasāpibat tīvram
ātma-prasvāpanaṁ tamaḥ
viśvam—vesmír; ātma-gatam—obsahující v sobě; vyañjan—projevila; kūṭa-sthaḥ—neměnná; jagat-aṅkuraḥ—kořen všech vesmírných projevů; sva-tejasā—svou září; apibat—pohltila; tīvram—hustou; ātma-prasvāpanam—jež zakryla mahat-tattvu; tamaḥ—temnotu.
Zářící mahat-tattva, která v sobě obsahuje všechny vesmíry, která je kořenem všech vesmírných projevů a která není zničena v době jejich zániku, takto projeví rozmanitost a pohltí temnotu, jež zakryla její záři v době zničení.
Jelikož Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je věčně plný blaženosti a poznání, Jeho různé energie existují také věčně v nečinném stavu. Proto když byla stvořena mahat-tattva, projevila hmotné ego a pohltila temnotu, která pokryla vesmírný projev v době zničení. Tuto představu můžeme dále rozvést: V noci je člověk nečinný, neboť je pokrytý noční tmou, ale když se ráno probudí, jeho noční pokrytí neboli zapomnění, které trvalo po dobu spánku, zmizí. Když se po noci, kdy je zničen hmotný svět, projeví mahat-tattva, projeví svoji záři, aby znovu předvedla jeho rozmanitost.