SLOKA 12
yadā manaḥ svaṁ virajaṁ
yogena susamāhitam
kāṣṭhāṁ bhagavato dhyāyet
sva-nāsāgrāvalokanaḥ
yadā—když; manaḥ—mysl; svam—vlastní; virajam—očištěná; yogena—vykonáváním yogy; su-samāhitam—ovládnutá; kāṣṭhām—úplná expanze; bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; dhyāyet—má meditovat o; sva-nāsā-agra—na špičku svého nosu; avalokanaḥ—dívat se.
Když člověk tímto vykonáváním yogy dokonale očistí svoji mysl, má se s přivřenýma očima soustředit na špičku nosu a vidět podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.
Zde je jasně řečeno, že je třeba meditovat o expanzi Viṣṇua. Slovo kāṣṭhām se vztahuje na Paramātmu, expanzi expanze Viṣṇua. Bhagavataḥ označuje Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Bůh je Kṛṣṇa. Z Něho pochází první expanze, Baladeva, ze kterého pochází Saṅkarṣaṇa, Aniruddha a mnoho dalších podob, po kterých následují puruṣa-avatārové. Zastoupením puruṣi je Paramātmā, Nadduše, jak je uvedeno v předešlých verších (puruṣārcanam). V následujících verších je popis Nadduše, která má být cílem meditace. V tomto verši je jasně řečeno, že člověk má meditovat tak, že upře zrak na špičku nosu a soustředí mysl na úplnou expanzi (kalā) Viṣṇua.