SLOKA 43
sva-yoniṣu yathā jyotir
ekaṁ nānā pratīyate
yonīnāṁ guṇa-vaiṣamyāt
tathātmā prakṛtau sthitaḥ
sva-yoniṣu—v podobách dřeva; yathā—jako; jyotiḥ—oheň; ekam — jeden; nānā—různě; pratīyate—projevuje se; yonīnām—z různých lůn; guṇa-vaiṣamyāt—za různého působení guṇ; tathā—tak; ātmā—duše; prakṛtau—v hmotné přírodě; sthitaḥ—umístěná.
Stejně jako se oheň projevuje v různých podobách dřeva, tak se za různého působení kvalit hmotné přírody projevuje čistá duše v různých tělech.
Je třeba vědět, že tělo je každému určené. Prakṛti představuje vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody a podle těchto kvalit má někdo malé a někdo ohromné tělo. Například oheň ve velkém kusu dřeva vypadá velký a v klacíku vypadá malý. Jeho kvalita je všude stejná, ale hmotná příroda je zařízena tak, že oheň vypadá větší nebo menší podle množství paliva. Stejně tak se duše ve vesmírném těle liší od duše v menším těle, přestože jsou kvalitativně totožné.
Malé duše, duchovní částečky, jsou jako jiskry větší duše. Největší duše je Nadduše, která se od malé duše kvantitativně liší. Nadduše je ve védské literatuře popsána jako ten, kdo dodává menší duši vše potřebné (nityo nityānām). Ten, kdo chápe tento rozdíl mezi Nadduší a individuální duší, nenaříká a je klidný za všech okolností. Když si o sobě menší duše myslí, že je kvantitativně stejně velká jako větší duše, znamená to, že je pod vlivem māyi, protože to není její přirozené postavení. Nikdo se nemůže stát větší duší pouhou mentální spekulací.
Velikost různých duší je ve Varāha Purāṇě popsána slovy svāṁśa-vibhinnāṁśa. Duše svāṁśa je Nejvyšší Osobnost Božství a duše vibhinnāṁśa, malé částečky, jsou věčně malými částečkami, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ). Malé živé bytosti jsou věčně nedílnými částmi, a proto nemohou být kvantitativně stejné jako Nadduše.