SLOKA 10
kāla-māgadha-śālvādīn
anīkai rundhataḥ puram
ajīghanat svayaṁ divyaṁ
sva-puṁsāṁ teja ādiśat
kāla—Kālayavana; māgadha—král Magadhy (Jarāsandha); śālva — král Śālva; ādīn—a další; anīkaiḥ—vojáky; rundhataḥ—obklíčené; puram—město Mathurā; ajīghanat—zabil; svayam—osobně; divyam — transcendentální; sva-puṁsām—Svých lidí; tejaḥ—udatnost; ādiśat — předvedl.
Kālayavana, král Magadhy a Śālva napadli Mathuru a obklíčili město svými vojáky, ale Pán je nezabíjel osobně, protože chtěl ukázat udatnost Svých lidí.
Po smrti Kaṁsy obklíčili Mathuru vojáci Kālayavany, Jarāsandhy a Śālvy a Pán zdánlivě uprchl z města. Proto se také jmenuje Ranchor neboli “ten, který uprchl z boje”. Ve skutečnosti však Pán chtěl, aby místo Něho zabíjeli Jeho lidé, oddaní, jako Mucukunda a Bhīma. Mucukunda zabil Kālayavanu a Bhīma zabil krále Magadhy a oba jednali jako Pánovi prostředníci. Pán chtěl ukázat udatnost Svých oddaných, a proto jednal tak, jako kdyby Sám nemohl s nepřáteli bojovat, ale Jeho oddaní je přesto dokázali zabít. Vztah Pána a Jeho oddaných je velice šťastný. Pán vlastně sestoupil na žádost Brahmy, aby zabil všechny nežádoucí živly světa, ale k tomu, aby se podělil o slávu, používal někdy Své oddané, kterým potom připadly Jeho zásluhy. Bitvu na Kurukṣetře uspořádal Pán Samotný, ale aby přenechal zásluhy Svému oddanému Arjunovi (nimitta-mātraṁ bhava savyasācin), hrál úlohu vozataje, zatímco Arjuna dostal příležitost hrát roli bojovníka, a stát se tak hrdinou bitvy. Pán uskutečňuje Své transcendentální plány prostřednictvím Svých důvěrných oddaných. Taková je milost Pána k Jeho čistým oddaným.