SLOKA 3
yad adhruvasya dehasya
sānubandhasya durmatiḥ
dhruvāṇi manyate mohād
gṛha-kṣetra-vasūni ca
yat—protože; adhruvasya—dočasného; dehasya—těla; sa-anubandhasya—s tím, co se s ním pojí; durmatiḥ—svedený člověk; dhruvāṇi—stálé; manyate—myslí si; mohāt—z nevědomosti; gṛha—domov; kṣetra—půda; vasūni—bohatství; ca—a.
Svedený materialista neví, že samotné jeho tělo je dočasné a stejně tak i lákadla v podobě domova, půdy a bohatství, která se s tímto tělem pojí. Z pouhé nevědomosti si myslí, že vše je trvalé.
Materialista si myslí, že vědomí Kṛṣṇy se věnují jen blázni, kteří mrhají časem, když zpívají Hare Kṛṣṇa. Neví, že ve skutečnosti on sám se nachází v nejtemnějším bláznovství, protože své tělo pokládá za trvalé a stejně tak vše, co se s jeho tělem pojí — svůj domov, zemi, společnost aj. Toto materialistické pojetí stálosti domova, půdy atd. se nazývá iluze neboli māyā. To je zde jasně řečeno: mohād gṛha-kṣetra-vasūni — materialista pokládá svůj domov, půdu a peníze za trvalé pouze na základě iluze. Rodinný život, společenský život a hospodářský rozvoj, což jsou velice důležité faktory moderní civilizace, se zakládají pouze na této iluzi. Kṛṣṇy si vědomý člověk ví, že hospodářský rozvoj lidské společnosti není ničím víc než dočasnou iluzí.
V jiné části Śrīmad-Bhāgavatamu se prohlašuje, že pokládat tělo za sebe samotného, pokládat druhé za příbuzné ve vztahu k tomuto tělu a pokládat zemi svého zrození za hodnou uctívání jsou projevy zvířecí civilizace. Je-li však člověk obeznámen s vědomím Kṛṣṇy, může to vše použít ke službě Pánu. To je velice vhodný návrh. Vše má svůj vztah ke Kṛṣṇovi. Je-li veškerý hospodářský rozvoj a hmotný pokrok využit na podporu vědomí Kṛṣṇy, začíná nová etapa pokrokového života.