SLOKA 5
naraka-stho ’pi dehaṁ vai
na pumāṁs tyaktum icchati
nārakyāṁ nirvṛtau satyāṁ
deva-māyā-vimohitaḥ
naraka—v pekle; sthaḥ—pobývající; api—dokonce; deham—tělo; vai—vskutku; na—ne; pumān—osoba; tyaktum—opustit; icchati—přeje si; nārakyām—pekelný; nirvṛtau—požitek; satyām—když existuje; deva-māyā—iluzorní energií Viṣṇua; vimohitaḥ—oklamaná.
Podmíněná živá bytost je se svým životním druhem spokojená. Jelikož je oklamána zahalujícím vlivem iluzorní energie, nechce opustit své tělo ani v pekle, protože nachází potěšení v pekelném požitku.
Je řečeno, že krále nebes Indru jednou proklel jeho duchovní mistr Bṛhaspati za jeho špatné chování a Indra se stal prasetem na této planetě. Po mnoha dnech ho chtěl Brahmā povolat zpátky do jeho nebeského království, ale Indra v podobě prasete zapomněl, že je králem nebes, a odmítl se vrátit. Tak silná je māyā. I Indra zapomíná na svoji nebeskou životní úroveň a spokojí se s životní úrovní prasete. Vlivem māyi se podmíněná duše natolik připoutá ke svému druhu těla, že když jí nabídnete: “Opusť toto tělo a okamžitě dostaneš tělo krále,” nebude chtít. Tato připoutanost silně ovlivňuje všechny podmíněné živé bytosti. Pán Kṛṣṇa Osobně vybízí: “Vzdej se všeho v tomto hmotném světě. Přijď ke Mně a Já tě plně ochráním.” Ale my nechceme. Myslíme si: “Jsme na tom docela dobře. Proč bychom se měli odevzdat Kṛṣṇovi a vracet se do Jeho království?” To se nazývá iluze neboli māyā. Každý je uspokojen svou životní úrovní bez ohledu na to, jak je odporná.