SLOKA 28
ity evaṁ śaiśavaṁ bhuktvā
duḥkhaṁ paugaṇḍam eva ca
alabdhābhīpsito ’jñānād
iddha-manyuḥ śucārpitaḥ
iti evam—takto; śaiśavam—dětství; bhuktvā—když projde; duḥkham—utrpení; paugaṇḍam—chlapectví; eva—dokonce; ca—a; alabdha—nedosažené; abhīpsitaḥ— jehož touhy; ajñānāt—kvůli nevědomosti; iddha—podnícený; manyuḥ—hněv; śucā—lítostí; arpitaḥ—překonají.
Takto dítě prožije své dětství, ve kterém zažívá různé druhy utrpení, a dosáhne chlapectví. V tomto období se také trápí, když touží po věcech, které nemůže nikdy získat, a vlivem nevědomosti je naplněno hněvem a lítostí.
Období od narození do konce pátého roku života se nazývá dětství. Období od pěti do patnácti let se nazývá paugaṇḍa a šestnáctým rokem života začíná mládí. Utrpení v dětství již bylo rozebráno, ale když dítě dosáhne chlapectví, je zapsáno do školy, což se mu už vůbec nelíbí. Chce si hrát, ale je nuceno chodit do školy, učit se a nést zodpovědnost za skládané zkoušky. Jiným druhem utrpení je, že chce mít nějaké hračky, ale v dané situaci se může stát, že je nedostane, a proto je smutné a trápí se. Krátce řečeno, dítě je nešťastné i ve svém chlapectví, stejně jako bylo nešťastné v dětství, o mládí nemluvě. Chlapci mají sklony vymýšlet si na hraní mnoho “nezbytností”, a když nejsou uspokojeni, rozzlobí se a výsledkem toho je utrpení.