SLOKA 35
ātmānaṁ ca kuru-śreṣṭha
kṛṣṇena manasekṣitam
dhyāyan gate bhāgavate
ruroda prema-vihvalaḥ
ātmānam—on samotný; ca—také; kuru-śreṣṭha—ó nejlepší z Kuruovců; kṛṣṇena—Kṛṣṇou; manasā—myslí; īkṣitam—vzpomínal; dhyāyan — takto myslící na; gate—když odešel; bhāgavate—oddaného; ruroda — hlasitě se rozplakal; prema-vihvalaḥ—zaplaven extází lásky.
Když Vidura pochopil, že Pán Kṛṣṇa na něho vzpomínal (při opouštění tohoto světa), hlasitě se rozplakal, zaplaven extází lásky.
Poté, co Vidura seznal, že Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, na něho myslel v posledních chvílích Svého pobytu na Zemi, byl zaplaven extází lásky. Sám se považoval za bezvýznamného, ale Pán na něho přesto ze Své bezpříčinné milosti vzpomínal. Vidura to považoval za projev veliké přízně, a proto se neubránil slzám. Tento pláč je vyvrcholením oddané služby. Ten, kdo dokáže plakat z lásky k Pánu, dosáhl v oddané službě nejvyššího cíle.