SLOKA 20
durāpā hy alpa-tapasaḥ
sevā vaikuṇṭha-vartmasu
yatropagīyate nityaṁ
deva-devo janārdanaḥ
durāpā—vzácně dosažitelná; hi—jistě; alpa-tapasaḥ—toho, jehož odříkání je mizivé; sevā—služba; vaikuṇṭha—transcendentální království Boha; vartmasu—na cestě do; yatra—kde; upagīyate—je oslavován; nityam—vždy; deva—polobohů; devaḥ—Pán; jana-ardanaḥ—vládce živých bytostí.
Lidé, kteří si nedokáží odříkat, stěží dosáhnou služby čistým oddaným, postupujícím na cestě zpátky do království Boha, na Vaikuṇṭhy. Čistí oddaní člověka plně zaměstnají oslavováním Nejvyššího Pána, který je Pánem polobohů a vládcem všech živých bytostí.
Cesta osvobození, doporučovaná všemi autoritami, znamená sloužit transcendentalistům, mahātmům. Podle Bhagavad-gīty jsou mahātmové čistí oddaní, kteří jsou na cestě na Vaikuṇṭhu, do království Boha. Raději neustále vyprávějí a naslouchají o slávě Pána, než aby hovořili o suché filozofii, která člověku nic nepřináší. Tento způsob sdružování se je doporučován od nepaměti, ale Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jej zvláště doporučil pro současný věk hádek a pokrytectví. I když člověk neprokazuje žádné příznivé odříkání, pokud se přesto uchýlí k mahātmům, kteří se věnují vyprávění a naslouchání o slávě Pána, zaručeně udělá pokrok na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu.