SLOKA 17
tasmād yugānta-śvasanāvaghūrṇa-
jalormi-cakrāt salilād virūḍham
upāśritaḥ kañjam u loka-tattvaṁ
nātmānam addhāvidad ādi-devaḥ
tasmāt—odtamtud; yuga-anta—na konci věku; śvasana—vítr přinášející zkázu; avaghūrṇa—kvůli pohybu; jala—voda; ūrmi-cakrāt—z kruhu vln; salilāt—z vody; virūḍham—umístěný na nich; upāśritaḥ—přijímající útočiště; kañjam—lotosový květ; u—v úžasu; loka-tattvam—tajemství stvoření; na—ne; ātmānam—sebe; addhā—úplně; avidat—chápal; ādi-devaḥ—první polobůh.
Pán Brahmā, sedící na tomto lotosu, nemohl dost dobře pochopit stvoření, lotos ani sebe samotného. Na konci věku začal zkázonosný vítr pohybovat vodou a lotosem ve velkých kruhových vlnách.
Pán Brahmā byl zmaten svým stvořením, lotosem a světem, přestože se je snažil pochopit po dobu celého jednoho věku, který v našich slunečních letech nelze ani vyčíslit. Nikdo proto nedokáže poznat tajemství stvoření a vesmírného projevu pouhou mentální spekulací. Člověk má tak omezené schopnosti, že bez pomoci Nejvyššího stěží pochopí záměry Pána co se týče stvoření, udržování a zničení hmotného světa.