SLOKA 22
kālena so ’jaḥ puruṣāyuṣābhi-
pravṛtta-yogena virūḍha-bodhaḥ
svayaṁ tad antar-hṛdaye ’vabhātam
apaśyatāpaśyata yan na pūrvam
kālena—časem; saḥ—on; ajaḥ—samozrozený Brahmā; puruṣa-āyuṣā—délkou svého věku; abhipravṛtta—zaměstnán; yogena—v meditaci; virūḍha—vyvinul; bodhaḥ—inteligence; svayam—automaticky; tat antaḥ-hṛdaye—v srdci; avabhātam—projevený; apaśyata—uviděl; apaśyata — viděl; yat—co; na—ne; pūrvam—předtím.
Když Brahmā po uplynutí sta let dovršil svoji meditaci, vyvinul potřebné poznání a výsledkem bylo, že ve svém srdci uviděl Nejvyššího, kterého se mu do té doby nepodařilo sebevětší snahou spatřit.
Nejvyššího Pána lze poznat jedině pomocí oddané služby, a nikoliv vlastní snahou v podobě mentální spekulace. Stáří Brahmy se vyjadřuje v divya letech, které se liší od našich slunečních let. Divya roky jsou popsány v Bhagavad-gītě (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Jeden den Brahmy se rovná tisícinásobku celkové doby trvání čtyř yug (která je vypočítána na 4 300 000 let). Brahmā tedy meditoval sto let, než mohl pochopit nejvyšší příčinu všech příčin, a potom napsal Brahma-saṁhitu, kterou schválil a uznal Pán Caitanya. Brahmā v ní zpívá: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Aby člověk mohl Pánovi sloužit nebo Ho znát takového, jaký je, musí čekat na Jeho milost.