SLOKA 14
hāhā-kāras tadaivāsīt
siddhānāṁ divi paśyatām
hato ’yaṁ mānavaḥ sūryo
magnaḥ puṇya-janārṇave
hāhā-kāraḥ—výkřiky zklamání; tadā—tehdy; eva—jistě; āsīt—ozývaly se; siddhānām—obyvatel Siddhaloky; divi—na nebi; paśyatām—kteří pozorovali bitvu; hataḥ—zabit; ayam—tento; mānavaḥ—vnuk Manua; sūryaḥ—slunce; magnaḥ—zapadlo; puṇya-jana—Yakṣů; arṇave—do oceánu.
Všichni Siddhové z vyšších planetárních systémů pozorovali bitvu z nebe, a když viděli, jak Dhruvu Mahārāje zaplavily nepřátelské šípy, křičeli: “Manuův vnuk Dhruva je ztracen!” Bědovali, že Dhruva Mahārāja, který se podobal slunci, nyní zapadl do oceánu Yakṣů.
Velice důležité je slovo mānava. Jeho obvyklý význam je “lidská bytost” a Dhruva Mahārāja je jím zde také osloven. Nejen on, ale celé lidské pokolení pochází od Manua. Manu je prvním zákonodárcem védské civilizace, jehož zákony hinduisté následují ještě dnes. Každý člověk je tedy mānava, potomek Manua, ale Dhruva Mahārāja byl výjimečným mānavou, neboť byl velkým oddaným Pána.
Siddhové, kteří dokáží létat prostorem bez letadel, měli obavy, že Dhruva Mahārāja prohraje bitvu. Śrīla Rūpa Gosvāmī říká, že kromě Nejvyššího Pána, který dobře chrání Své oddané, si o jejich bezpečí dělají starosti také všichni polobozi, a dokonce i obyčejní lidé. Přirovnání, že Dhruva Mahārāja jakoby zapadl do oceánu Yakṣů, je rovněž významné. Když slunce zapadá za obzor, vypadá to, že se topí v oceánu, ale ve skutečnosti mu nic nehrozí. Dhruva také nebyl nijak ohrožen, přestože to vypadalo, že se topí v oceánu Yakṣů. Stejně jako slunce znovu vyjde na sklonku noci, když nastane jeho čas, tak i Dhruva Mahārāja — přestože byl dočasně v úzkých, neboť v každé bitvě přicházejí těžké momenty — rozhodně nebyl poražen.