SLOKA 10
nāyaṁ mārgo hi sādhūnāṁ
hṛṣīkeśānuvartinām
yad ātmānaṁ parāg gṛhya
paśuvad bhūta-vaiśasam
na—nikdy; ayam—tato; mārgaḥ—cesta; hi—jistě; sādhūnām—čestných osob; hṛṣīkeśa—Nejvyšší Osobnosti Božství; anuvartinām—následují cestu; yat—která; ātmānam—vlastní já; parāk—tělo; gṛhya—považovat za; paśu-vat—jako zvířata; bhūta—živých bytostí; vaiśasam — zabíjení.
Člověk nemá považovat tělo za vlastní já a zabíjet těla druhých, jako to dělají zvířata. Světci, kteří následují cestu oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, to výslovně zakazují.
Velice důležitá jsou slova sādhūnāṁ hṛṣīkeśānuvartinām. Sādhu znamená “světec”. Ale kdo je to světec? Je to ten, kdo následuje cestu služby Hṛṣīkeśovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Nārada-pañcarātra praví: hṛṣīkeṇa ḥṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — zapojení smyslů do příznivé služby Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá bhakti, oddaná služba. Proč by tedy ten, kdo již slouží Pánu, měl uspokojovat své vlastní smysly? Pán Manu zde Dhruvovi Mahārājovi připomíná, že je čistým služebníkem Pána. Proč by se měl tedy chovat jako zvíře s tělesným pojetím života? Zvíře považuje tělo jiného zvířete za svou potravu a s tímto tělesným vědomím ho napadá. Člověk by takto neměl jednat, zvláště je-li oddaným Pána. Sādhu, svatý oddaný, nesmí bezdůvodně zabíjet zvířata.