SLOKA 41
nārada uvāca
nūnaṁ sunīteḥ pati-devatāyās
tapaḥ-prabhāvasya sutasya tāṁ gatim
dṛṣṭvābhyupāyān api veda-vādino
naivādhigantuṁ prabhavanti kiṁ nṛpāḥ
nāradaḥ uvāca—Nārada pravil; nūnam—jistě; sunīteḥ—Sunīti; pati-devatāyāḥ—věrná svému manželovi; tapaḥ-prabhāvasya—vlivem askeze; sutasya—syna; tām—to; gatim—postavení; dṛṣṭvā—vidí; abhyupāyān — prostředky; api—i když; veda-vādinaḥ—přísní stoupenci védských zásad neboli takzvaní vedāntisté; na—nikdy; eva—jistě; adhigantum—dosáhnout; prabhavanti—jsou schopni; kim—co říci o; nṛpāḥ—obyčejných králích.
Velký mudrc Nārada pravil: Dhruva Mahārāja, syn Sunīti, která byla věrná svému muži, dosáhl duchovním pokrokem a mocnou askezí vznešeného postavení, kterého nedosáhnou ani takzvaní vedāntisté neboli přísní stoupenci védských zásad, o obyčejných lidech ani nemluvě.
Slovo veda-vādinaḥ je velice důležité. Veda-vādī je obecně ten, kdo přísně následuje védské zásady. Existují však také takzvaní vedāntisté, kteří se vydávají za stoupence Vedānty, ale přitom tuto filozofii nesprávně interpretují. V Bhagavad-gītě se rovněž setkáme s výrazem veda-vāda-ratāḥ, který označuje ty, kdo lpí na Vedách, aniž by chápali jejich skutečný význam. Takové osoby mohou znovu a znovu hovořit o Vedách či podstupovat askezi podle vlastních představ, ale nikdy nedosáhnou tak vznešeného postavení jako Dhruva Mahārāja. Obyčejní králové toho nejsou vůbec schopni. Zmínka o králích je důležitá, neboť v dávných dobách byli králové zároveň rājarṣiové — vyrovnali se velkým mudrcům. Dhruva Mahārāja byl král a zároveň byl vzdělaný jako velký mudrc. Ovšem bez oddané služby ani významný král, kṣatriya, ani velký brāhmaṇa, který striktně následuje pravidla Ved, nedosáhne tak vznešeného postavení, jakého dosáhl Dhruva Mahārāja.