SLOKA 19-20
yam aṅga śepuḥ kupitā
vāg-vajrā munayaḥ kila
gatāsos tasya bhūyas te
mamanthur dakṣiṇaṁ karam
arājake tadā loke
dasyubhiḥ pīḍitāḥ prajāḥ
jāto nārāyaṇāṁśena
pṛthur ādyaḥ kṣitīśvaraḥ
yam—jeho (Venu), jehož; aṅga—můj milý Viduro; śepuḥ—prokleli; kupitāḥ—rozhněvaní; vāk-vajrāḥ—jejichž slova jsou mocná jako blesk; munayaḥ—velcí mudrci; kila—vskutku; gata-asoḥ tasya—poté, co zemřel; bhūyaḥ—navíc; te—oni; mamanthuḥ—kvedlali; dakṣiṇam—pravou; karam—rukou; arājake—jelikož byl bez krále; tadā—tehdy; loke — svět; dasyubhiḥ—přítomností darebáků a zlodějů; pīḍitāḥ—trpěli; prajāḥ—všichni obyvatelé; jātaḥ—sestoupil; nārāyaṇa—Nejvyšší Osobnosti Božství; aṁśena—částečným zastoupením; pṛthuḥ—Pṛthu; ādyaḥ—původní; kṣiti-īśvaraḥ—vládce světa.
Můj milý Viduro, jestliže velcí mudrci někoho proklejí, jejich slova účinkují neomylně jako blesk. Když takto rozhněvaně prokleli krále Venu, musel zemřít. Jelikož po jeho smrti nebylo krále, který by ho zastoupil, rozmohli se darebáci a zloději, v království zavládl chaos a všichni obyvatelé velice trpěli. Když to velcí mudrci viděli, vzali pravou ruku Veny jako kvedlací tyč a výsledkem jejich kvedlání bylo, že sestoupil Pán Viṣṇu ve Svém částečném projevu jako král Pṛthu, původní vládce světa.
Monarchie je lepší než demokracie, neboť je-li silná, v celém království jsou důsledně dodržovány usměrňující zásady. Ještě před sto lety panoval v indickém Kašmíru tak mocný král, že když v jeho království zajali zloděje a předvedli ho před něho, král mu okamžitě usekl ruce. Tento přísný trest měl za důsledek, že v království prakticky nedocházelo ke krádežím. I když někdo něco nechal na ulici, nikdo cizí se toho ani nedotkl. Pravidlem bylo, že věci směl odnést pouze jejich majitel — nikdo jiný na ně nesměl ani sáhnout. Když v takzvané demokracii dojde ke krádeži, přijede policie a případ zaznamená, ale většinou zloděje nikdy nedopadne a nepotrestá. Tato neschopnost vlády se projevuje tak, že zloději, darebáci a podvodníci jsou v současné době velice rozšíření po celém světě.