No edit permissions for Čeština

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Potomci Dhruvy Mahārāje

SLOKA 1: Sūta Gosvāmī dále ṛṣiům v čele se Śaunakou řekl: Když Vidura od Maitreyi Ṛṣiho vyslechl, jak Dhruva Mahārāja dospěl do sídla Pána Viṣṇua, velice to prohloubilo jeho láskyplnou oddanost. Otázal se Maitreyi následovně.

SLOKA 2: Vidura se zeptal Maitreyi: Jsi velice pokročilý oddaný. Pověz mi, prosím, kdo byli Pracetové? K jaké rodině patřili? Čí byli synové a kde vykonávali své velké oběti?

SLOKA 3: Vidura pokračoval: Vím, že velký mudrc Nārada je největší ze všech oddaných. Sestavil metodu oddané služby zvanou pāñcarātrika a setkal se přímo s Nejvyšší Osobností Božství.

SLOKA 4: Zatímco všichni Pracetové vykonávali náboženské obětní obřady, a tak uctívali Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, aby Ho potěšili, velký mudrc Nārada popsal transcendentální vlastnosti Dhruvy Mahārāje.

SLOKA 5: Můj milý brāhmaṇo, jak Nārada Muni oslavoval Nejvyšší Osobnost Božství a o jakých zábavách se na onom setkání mluvilo? Velice dychtím o nich naslouchat. Prosím, vylož mi vše o tom, jak byl tehdy Pán oslavován.

SLOKA 6: Velký mudrc Maitreya odpověděl: Můj drahý Viduro, když Mahārāja Dhruva odešel do lesa, jeho syn Utkala nechtěl přijmout trůn svého otce, který byl určen vládci všech zemí na této planetě a oplýval bohatstvím.

SLOKA 7: Utkala byl již od svého narození plně spokojený a odpoutaný od světa. Byl vyrovnaný, neboť viděl vše spočívat v Nadduši a Nadduši přítomnou v srdci každého.

SLOKA 8-9: Rozšířením svého poznání o Nejvyšším Brahmanu se již osvobodil z pout těla. Toto osvobození se nazývá nirvāṇa. Setrvával na úrovni transcendentální blaženosti, jež se neustále zvětšovala. To bylo možné díky tomu, že se soustavně věnoval bhakti-yoze, která se přirovnává k ohni, neboť spaluje všechny špinavé, hmotné věci. Spočíval ve svém přirozeném postavení seberealizace a neviděl nic jiného než Nejvyššího Pána a sebe samotného v oddané službě.

SLOKA 10: Méně inteligentním lidem na cestě připadal Utkala hloupý, slepý, němý, hluchý a šílený, i když ve skutečnosti takový nebyl. Podobal se ohni zakrytému popelem, bez plápolajících plamenů.

SLOKA 11: Z tohoto důvodu ministři a všichni starší členové rodiny považovali Utkalu za šílence zbaveného veškeré inteligence. Proto na královský trůn dosadili jeho mladšího bratra, který se jmenoval Vatsara a byl synem Bhrami, a ten se stal králem světa.

SLOKA 12: Král Vatsara měl manželku jménem Svarvīthi, jež mu byla velice drahá. Porodila šest synů, kteří se jmenovali Puṣpārṇa, Tigmaketu, Iṣa, Ūrja, Vasu a Jaya.

SLOKA 13: Puṣpārṇa měl dvě manželky, Prabhu a Doṣu. Prabhā měla tři syny, kteří se jmenovali Prātar, Madhyandinam a Sāyam.

SLOKA 14: Doṣā měla tři syny — Pradoṣu, Niśithu a Vyuṣṭu. Vyuṣṭova manželka se jmenovala Puṣkariṇī, a ta porodila velice mocného syna jménem Sarvatejā.

SLOKA 15-16: Manželka Sarvateji, Ākūti, porodila syna jménem Cākṣuṣa, který se na konci Manuova věku stal šestým Manuem. Naḍvalā, manželka Cākṣuṣi Manua, porodila následující syny, kteří neměli jedinou chybu: Purua, Kutsu, Tritu, Dyumnu, Satyavāna, Ṛtu, Vratu, Agniṣṭomu, Atīrātru, Pradyumnu, Śibiho a Ulmuku.

SLOKA 17: Jeden z těchto dvanácti synů, Ulmuka, počal se svou manželkou Puṣkariṇī šest potomků. Všichni byli velice ušlechtilí a jmenovali se Aṅga, Sumanā, Khyāti, Kratu, Aṅgirā a Gaya.

SLOKA 18: Manželka Aṅgy, Sunīthā, porodila nečestného syna jménem Vena. Svatý král Aṅga, rozčarovaný Venovým špatným charakterem, opustil svůj domov a království a odešel do lesa.

SLOKA 19-20: Můj milý Viduro, jestliže velcí mudrci někoho proklejí, jejich slova účinkují neomylně jako blesk. Když takto rozhněvaně prokleli krále Venu, musel zemřít. Jelikož po jeho smrti nebylo krále, který by ho zastoupil, rozmohli se darebáci a zloději, v království zavládl chaos a všichni obyvatelé velice trpěli. Když to velcí mudrci viděli, vzali pravou ruku Veny jako kvedlací tyč a výsledkem jejich kvedlání bylo, že sestoupil Pán Viṣṇu ve Svém částečném projevu jako král Pṛthu, původní vládce světa.

SLOKA 21: Vidura se otázal mudrce Maitreyi: Můj milý brāhmaṇo, král Aṅga byl velice ušlechtilý. Měl vznešený charakter; byl to světec a milovník bráhmanské kultury. Jak je možné, že ačkoliv byl tak velkou duší, dostal takového špatného syna, jako byl Vena, kvůli němuž lhostejně opustil své království?

SLOKA 22: Vidura se také zeptal: Jak to, že velcí mudrci, kteří byli dokonale zběhlí v náboženských zásadách, chtěli proklít krále Venu, jenž sám nosil žezlo jako symbol trestu, a uvalili na něj tak ten nejtěžší trest (brahma-śāpa)?

SLOKA 23: Je povinností všech občanů státu nikdy neurážet krále, i když se někdy zdá, že jednal velice hříšně. Díky své udatnosti má král vždy větší vliv než všichni ostatní vládci.

SLOKA 24: Vidura požádal Maitreyu: Můj milý brāhmaṇo, dobře znáš všechny minulé i budoucí události, a proto si přeji od tebe slyšet vše o činnostech krále Veny. Jsem tvůj věrný oddaný, a proto mi je, prosím, popiš.

SLOKA 25: Śrī Maitreya odpověděl: Můj drahý Viduro, jednou král Aṅga uspořádal velkou oběť zvanou aśvamedha. Všichni přítomní brāhmaṇové byli zkušení a dobře věděli, jak pozvat polobohy, ale přes všechno jejich úsilí se této oběti žádný polobůh nezúčastnil.

SLOKA 26: Kněží vykonávající oběť potom sdělili králi Aṅgovi: Ó králi, obětujeme přečištěné máslo náležitým způsobem, ale polobozi ho přes všechno naše úsilí nepřijímají.

SLOKA 27: Ó králi, víme, že příslušenství pro oběť jsi nashromáždil s velkou vírou a pečlivostí a že není znečištěné. Naše zpívání védských hymnů rovněž nemá žádné nedostatky, neboť všichni přítomní brāhmaṇové a kněží jsou zkušení a řádně vykonávají oběti.

SLOKA 28: Milý králi, nenacházíme jediný důvod, proč by se polobozi měli cítit uraženi nebo zanedbáni, ale přesto tito svědkové oběti nepřijímají svůj podíl. Nevíme, proč tomu tak je.

SLOKA 29: Maitreya vysvětlil, že když král Aṅga vyslechl slova kněží, byl velice zarmoucený. Tehdy je požádal, aby mu dovolili přerušit mlčení, a všech kněží přítomných v obětní aréně se zeptal následovně.

SLOKA 30: Král Aṅga oslovil kněze: Moji drazí kněží, řekněte mi prosím, jakého přestupku jsem se dopustil. I když byli polobozi pozváni, neúčastní se oběti a nepřijímají své podíly.

SLOKA 31: Hlavní kněží řekli: Ó králi, v tomto životě nenacházíme jedinou hříšnou činnost dokonce ani v tvé mysli, a neneseš tedy ani sebemenší vinu. Vidíme však, že v minulém životě jsi páchal hříšné činnosti, kvůli kterým teď ani přes všechny své dobré vlastnosti nemáš syna.

SLOKA 32: Ó králi, přejeme ti vše nejlepší. Nemáš syna, ale když o něj modlitbou poprosíš Nejvyššího Pána a vykonáš za tím účelem příslušnou oběť, Nejvyšší Osobnost Božství, poživatel oběti, ti tvoji touhu splní.

SLOKA 33: Když bude pozván Hari, nejvyšší poživatel všech obětí, aby splnil tvou touhu mít syna, všichni polobozi přijdou s Ním a přijmou své podíly na oběti.

SLOKA 34: Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kāṇḍy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.

SLOKA 35: Aby král Aṅga mohl mít syna, rozhodli se nabídnout obětiny Pánu Viṣṇuovi, který sídlí v srdcích všech živých bytostí.

SLOKA 36: Jakmile byly obětiny nabídnuty ohni, vystoupila z něho osoba se zlatou girlandou, oděná v bílých šatech. Nesla zlatou nádobu plnou rýže vařené v mléce.

SLOKA 37: Velkomyslný král vzal se svolením kněží pokrm do spojených dlaní a poté, co k němu přičichl, nabídl část své manželce.

SLOKA 38: I když královna neměla syna, po snědení tohoto jídla, které mělo moc vytvořit mužského potomka, se svým manželem otěhotněla a po čase porodila syna.

SLOKA 39: Tento chlapec se narodil zčásti v dynastii bezbožnosti. Jeho děd byla zosobněná smrt a hoch vyrůstal k jeho obrazu, takže se stal naprosto bezbožnou osobou.

SLOKA 40: Krutý chlapec bral svůj luk a šípy a chodil do lesa, aby bezdůvodně zabíjel nevinné jeleny. Jakmile se přiblížil, všichni lidé volali: “Jde sem krutý Vena! Jde sem krutý Vena!”

SLOKA 41: Byl tak krutý, že když si hrál s malými chlapci svého věku, nemilosrdně je zabíjel, jako kdyby to byla zvířata určená na porážku.

SLOKA 42: Když král Aṅga viděl kruté a nemilosrdné chování svého syna Veny, trestal ho různými způsoby, aby ho napravil, ale to se mu nepodařilo. Velice ho to rmoutilo.

SLOKA 43:
Král uvažoval: Jak šťastní jsou ti, kdo nemají syna! Ve svých minulých životech jistě uctívali Pána, aby nemuseli trpět nesnesitelná muka, která způsobuje špatný syn.
 

SLOKA 44:
Hříšný syn člověka připraví o dobrou pověst. Jeho bezbožné činnosti vytvářejí v domě atmosféru bezbožnosti a vyvolávají hádky mezi všemi, což způsobuje nekonečnou úzkost.
 

SLOKA 45: Který rozumný a inteligentní člověk by si přál takového bezcenného syna? Není pro živou bytost ničím jiným než poutem iluze a domov je kvůli němu plný utrpení.

SLOKA 46: Potom si král pomyslel: Špatný syn je lepší než dobrý, protože na rozdíl od dobrého syna nepřipoutá člověka k domovu. Špatný syn dělá z domova peklo, od kterého se inteligentní člověk přirozeně velice snadno odpoutá.

SLOKA 47: Králi Aṅgovi tyto myšlenky nedaly v noci spát a život hospodáře ho zcela přestal zajímat. Jednou proto uprostřed noci vstal z postele a opustil Venovu matku (svou manželku), která tvrdě spala. Vzdal se všech pout ke svému bohatému království, nikým neviděn tiše opustil svůj domov a bohatství a vydal se do lesa.

SLOKA 48: Když všichni občané, kněží, ministři, přátelé a ostatní lidé pochopili, že král lhostejně odešel z domova, byli velice zarmoucení. Začali ho hledat po celém světě, tak jako méně zkušený mystik hledá Nadduši ve svém nitru.

SLOKA 49: Občané hledali všude, ale po králi nebylo ani stopy. Zklamaní se vrátili se do města, kde se mezitím z důvodu královy nepřítomnosti shromáždili všichni velcí mudrci. Se slzami v očích se jim uctivě poklonili a informovali je o tom, že krále nemohou nikde najít.

« Previous Next »