SLOKA 34
tāṁs tān kāmān harir dadyād
yān yān kāmayate janaḥ
ārādhito yathaivaiṣa
tathā puṁsāṁ phalodayaḥ
tān tān—ty; kāmān—vytoužené předměty; hariḥ—Pán; dadyāt—dá; yān yān—cokoliv; kāmayate—přeje si; janaḥ—osoba; ārādhitaḥ—uctívaný; yathā—jako; eva—jistě; eṣaḥ—Pán; tathā—podobně; puṁsām — lidí; phala-udayaḥ—výsledek.
Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kāṇḍy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.
V Bhagavad-gītě Pán říká, že tomu, kdo Ho uctívá, dává všechna vytoužená požehnání. Nejvyšší Osobnost Božství nechává všem živým bytostem, podmíněným v tomto hmotném světě, plnou svobodu jednat, jak si přejí. Svému oddanému však říká, aby se místo toho raději odevzal Jemu, neboť On se o něho postará. To je rozdíl mezi ploduchtivým pracovníkem a oddaným. Ploduchtivý pracovník si užívá pouze plodů svých činností, ale oddaný dělá pod vedením Nejvyššího Pána pokrok v oddané službě, aby dosáhl konečného životního cíle — návratu domů, zpátky k Bohu. Významné je zde slovo kāmān, které znamená “touhy po smyslovém požitku”. Oddaný žádné kāmān nemá. Je anyābhilāṣitā-śūnya — bez jakýchkoliv tužeb po uspokojení svých smyslů. Jeho jediný cíl je uspokojovat smysly Pána. To je rozdíl mezi karmīm a oddaným.