SLOKA 46
kad-apatyaṁ varaṁ manye
sad-apatyāc chucāṁ padāt
nirvidyeta gṛhān martyo
yat-kleśa-nivahā gṛhāḥ
kad-apatyam—špatný syn; varam—lepší; manye—myslím; sat-apatyāt—než dobrý syn; śucām—smutku; padāt—zdroj; nirvidyeta—odpoutá se; gṛhāt—od domova; martyaḥ—smrtelník; yat—kvůli němuž; kleśa-nivahāḥ—jako peklo; gṛhāḥ—domov.
Potom si král pomyslel: Špatný syn je lepší než dobrý, protože na rozdíl od dobrého syna nepřipoutá člověka k domovu. Špatný syn dělá z domova peklo, od kterého se inteligentní člověk přirozeně velice snadno odpoutá.
Král začal uvažovat o připoutanosti a odpoutanosti od hmotného domova. Prahlāda Mahārāja přirovnává hmotný domov k zapomenuté studně. Spadne-li člověk do takové studny, je pro něj velmi obtížné dostat se ven a začít znovu žít. Prahlāda Mahārāja doporučuje co nejdříve tuto zapomenutou studnu rodinného života opustit, odejít do lesa a přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Odchod z domova a přijetí stavu vānaprastha a sannyāsa je ve védské civilizaci povinné. Lidé však tolik lpí na svých domovech, že je až do smrti nechtějí opustit. Král Aṅga tedy začal uvažovat o odpoutanosti a z tohoto hlediska viděl svého špatného syna jako vhodný podnět pro ukončení rodinného života. Považoval ho za přítele, jelikož Vena mu pomáhal odpoutat se od domova. Člověk se nakonec musí naučit, jak se zbavit připoutanosti k hmotnému životu, a když tedy špatný syn svým hrubým chováním pomůže hospodáři odejít z domova, je to požehnání.