SLOKA 8-9
ātmānaṁ brahma-nirvāṇaṁ
pratyastamita-vigraham
avabodha-rasaikātmyam
ānandam anusantatam
avyavacchinna-yogāgni-
dagdha-karma-malāśayaḥ
svarūpam avarundhāno
nātmano ’nyaṁ tadaikṣata
ātmānam—sebe; brahma—duše; nirvāṇam—uhasení hmotné existence; pratyastamita—ukončil; vigraham—odloučení; avabodha-rasa—náladou poznání; eka-ātmyam—jednotu; ānandam—blaženost; anusantatam—zvětšoval; avyavacchinna—neustálým; yoga—provozováním yogy; agni—ohněm; dagdha—spálené; karma—touhy po plodech; mala—špinavé; āśayaḥ—v jeho mysli; svarūpam—původní, přirozené postavení; avarundhānaḥ—když realizoval; na—ne; ātmanaḥ—než Nejvyšší Duši; anyam—něco jiného; tadā—tehdy; aikṣata—viděl.
Rozšířením svého poznání o Nejvyšším Brahmanu se již osvobodil z pout těla. Toto osvobození se nazývá nirvāṇa. Setrvával na úrovni transcendentální blaženosti, jež se neustále zvětšovala. To bylo možné díky tomu, že se soustavně věnoval bhakti-yoze, která se přirovnává k ohni, neboť spaluje všechny špinavé, hmotné věci. Spočíval ve svém přirozeném postavení seberealizace a neviděl nic jiného než Nejvyššího Pána a sebe samotného v oddané službě.
Tyto dvě sloky vysvětlují verš z Bhagavad-gīty (18.54):
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Kdo zaujal transcendentální postavení, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je dokonale naplněn radostí. Nikdy se nermoutí ani po ničem netouží a ke všem živým bytostem je stejný. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Totéž vysvětluje Pán Caitanya ve Své Śikṣāṣṭace na začátku prvního verše:
ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
Bhakti-yoga je nejvyšší jógový systém a v rámci něho je zpívání svatého jména Pána nejdokonalejším způsobem oddané služby. Zpíváním svatého jména lze dosáhnout nirvāṇy, osvobození z hmotné existence, a stále zvětšovat svoji blaženost duchovního života, jak popisuje Pán Caitanya (ānandāmbudhi-vardhanam). Ten, kdo dospěl do takového postavení, již nemá zájem o hmotné bohatství, ba dokonce ani o královský trůn a vládu nad celou planetou. Toto postavení se nazývá viraktir anyatra syāt a je výsledkem oddané služby.
Čím více děláme pokrok v oddané službě, tím více se odpoutáváme od hmotného bohatství a hmotných činností. To je duchovní přirozenost, která je plná blaženosti. Stejnou věc popisuje Bhagavad-gītā (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate — když okusíme vyšší, blažený duchovní život, přestaneme vyhledávat hmotný požitek. Pokrok v duchovním poznání, který se přirovnává k planoucímu ohni, spaluje všechny hmotné touhy na popel. Dokonalosti mystické yogy se dosahuje v neustálém spojení s Nejvyšší Osobností Božství prostřednictvím oddané služby. Oddaný myslí na Nejvyšší Osobu na každém kroku svého života. Každá podmíněná duše si nese spoustu reakcí ze svého minulého života, ale samotnou oddanou službou může všechny nečistoty okamžitě spálit na popel. To popisuje Nārada-pañcarātra: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam.