SLOKA 17
mātṛ-bhaktiḥ para-strīṣu
patnyām ardha ivātmanaḥ
prajāsu pitṛvat snigdhaḥ
kiṅkaro brahma-vādinām
mātṛ-bhaktiḥ—stejně uctivý jako ke své matce; para-strīṣu—k jiným ženám; patnyām—ke své manželce; ardhaḥ—polovina; iva—jako; ātmanaḥ—jeho těla; prajāsu—k občanům; pitṛ-vat—jako otec; snigdhaḥ—laskavý; kiṅkaraḥ—služebník; brahma-vādinām—oddaných, kteří káží o slávě Pána.
Bude ctít všechny ženy jako vlastní matku a se svou manželkou bude jednat jako s druhou polovinou svého těla. Ke svým občanům se bude chovat jako laskavý otec a sebe samotného bude považovat za poslušného služebníka oddaných, kteří neustále káží o slávě Pána.
Učený člověk se ke všem ženám kromě své manželky chová jako ke své matce, na majetek druhých pohlíží jako na smetí na ulici a s ostatními jedná tak, jak by jednal sám se sebou. To jsou příznaky učené osoby, jak je popisuje Cāṇakya Paṇḍita. Takový má být standard vzdělání. Vzdělání neznamená pouze akademické tituly, ale praktické uplatnění získaných vědomostí v osobním životě. V životě krále Pṛthua byly tyto známky učenosti skutečně projevené. Přestože byl král, považoval se za služebníka Pánových oddaných. Védská etiketa je taková, že když oddaný přijde do králova paláce, král mu okamžitě nabídne své vlastní místo k sezení. Slovo brahma-vādinām je velice významné — brahma-vādī označuje oddaného Pána. Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou různé názvy pro Nejvyšší Brahman a Nejvyšší Brahman je Pán Kṛṣṇa, jak uznává Arjuna v Bhagavad-gītě (10.12): paraṁ brahma paraṁ dhāma. Slovo brahma-vādinām se tedy vztahuje na oddané Pána. Stát má vždy sloužit Pánovým oddaným a ideální stát se má řídit pokyny oddaného. Král Pṛthu tuto zásadu ctil a za to sklízí velkou chválu.