SLOKA 18
spṛśantaṁ pādayoḥ premṇā
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha
spṛśantam—dotkl se; pādayoḥ—nohou; premṇā—v extázi; vrīḍitam—zahanbený; svena—svými; karmaṇā—činnostmi; śata-kratum — král Indra; pariṣvajya—objal; vidveṣam—nenávisti; visasarja—vzdal se; ha—samozřejmě.
Král Indra, stojící opodál, se začal za své činnosti stydět a padl před králem Pṛthuem na zem, aby se dotkl jeho lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja ho však okamžitě ve velké extázi objal a vzdal se veškeré nenávisti vůči němu, způsobené tím, že Indra ukradl koně určeného pro oběť.
Existuje mnoho případů, kdy se někdo provinil proti lotosovým nohám vaiṣṇavy a později toho litoval. Zde rovněž vidíme, že i když byl král nebes Indra tak mocný, že doprovázel Pána Viṣṇua, považoval se za velkého provinilce, neboť ukradl koně Pṛthua Mahārāje určeného pro oběť. Tomu, kdo se proviní u lotosových nohou vaiṣṇavy, Nejvyšší Osobnost Božství nikdy neodpustí. To ilustrují mnohé příklady. Durvāsā Muni, velký mudrc a mystický yogī, urazil Ambarīṣe Mahārāje a musel rovněž padnout k jeho lotosovým nohám.
Indra se rozhodl padnout k lotosovým nohám krále Pṛthua, ale král byl tak velkodušný vaiṣṇava, že nechtěl, aby tak Mahārāja Indra učinil. Okamžitě ho zvedl, objal ho a oba zapomněli na vše, co se stalo. Král Indra i Mahārāja Pṛthu k sobě předtím cítili nenávist a hněv, ale oba byli vaiṣṇavové, služebníci Pána Viṣṇua, a proto bylo jejich povinností odstranit příčinu své nenávisti. To je také prvotřídní příklad ochoty ke spolupráci mezi vaiṣṇavy. V současnosti ovšem lidé nejsou vaiṣṇavové, a proto spolu neustále bojují a nakonec jsou poraženi, aniž by naplnili poslání lidského života. Proto je nezbytně nutné šířit po světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby lidé — přestože se na sebe někdy hněvají a chovají se k sobě zle — mohli díky svému vědomí Kṛṣṇy takového soupeření a nenávisti bez potíží zanechat.