SLOKA 22
vidhāya kṛtyaṁ hradinī-jalāplutā
dattvodakaṁ bhartur udāra-karmaṇaḥ
natvā divi-sthāṁs tridaśāṁs triḥ parītya
viveśa vahniṁ dhyāyatī bhartṛ-pādau
vidhāya—vykonala; kṛtyam—obřad podle usměrnění; hradinī—ve vodě řeky; jala-āplutā—celá se vykoupala; dattvā udakam—obětovala vodu; bhartuḥ—svého manžela; udāra-karmaṇaḥ—který byl tak velkodušný; natvā—vzdala poklony; divi-sthān—sídlícím na nebeských planetách; tri-daśān—třiceti miliónům polobohů; triḥ—třikrát; parītya—obešla; viveśa—vstoupila; vahnim—do ohně; dhyāyatī—s myšlenkami na; bhartṛ—svého manžela; pādau—dvě lotosové nohy.
Nato vykonala pohřební povinnosti a obětovala vodu. Poté, co se vykoupala v řece, vzdala poklony polobohům sídlícím na různých nebeských planetárních soustavách, obešla oheň a s myšlenkami na lotosové nohy svého manžela vstoupila do plamenů.
Když věrná manželka vstupuje do plamenů pohřebního ohně svého zesnulého manžela, nazývá se to saha-gamana, “umírání s manželem”. Systém saha-gamana se ve védské civilizaci uplatňoval od nepaměti. Dokonce i po nastolení britské vlády v Indii byl důsledně dodržován, ale brzy se zkazil do takové míry, že když manželka neměla dostatek síly vstoupit do ohně spalujícího jejího mrtvého muže, příbuzní ji k tomu donutili. Proto musel být celý obřad zakázán. Ještě i dnes se však vyskytnou ojedinělé případy, kdy žena dobrovolně vstoupí do ohně a zemře se svým manželem. Osobně víme o jedné věrné manželce, která takto zemřela ještě po roce 1940.