SLOKA 72
idam āha purāsmākaṁ
bhagavān viśvasṛk-patiḥ
bhṛgv-ādīnām ātmajānāṁ
sisṛkṣuḥ saṁsisṛkṣatām
idam—toto; āha—řekl; purā—dříve; asmākam—nám; bhagavān — pán; viśva-sṛk—stvořitelé vesmíru; patiḥ—vládce; bhṛgu-ādīnām—velkých mudrců v čele s Bhṛguem; ātmajānām—svých synů; sisṛkṣuḥ—s touhou tvořit; saṁsisṛkṣatām—kteří mají na starosti tvoření.
Tuto modlitbu nám jako první přednesl Pán Brahmā, vládce všech stvořitelů vedeným Bhṛguem, které jejím prostřednictvím poučil, když projevili touhu tvořit.
Pán Brahmā byl stvořen Pánem Viṣṇuem a sám potom stvořil Pána Śivu a další velké mudrce v čele s Bhṛguem. K velkým mudrcům patří Bhṛgu, Marīci, Ātreya, Vasiṣṭha a další — ti všichni měli na starosti vzrůst populace. Jelikož na počátku bylo málo živých bytostí, Viṣṇu pověřil Brahmu plozením potomstva a Brahmā poté zplodil tisíce polobohů a velkých mudrců, aby v této činnosti pokračovali. Zároveň dal všem svým synům a žákům varování v podobě modliteb, jež nyní přednesl Pán Śiva. Hmotné tvoření znamená hmotné zaměstnání, ale tomu se můžeme ubránit, budeme-li neustále vzpomínat na svůj vztah s Nejvyšším Pánem, jak jej popisují tyto modlitby Pána Śivy. Tímto způsobem můžeme zůstat s Nejvyšší Osobností Božství neustále ve styku, a přestože budeme zaměstnáni tvořením, neodchýlíme se z cesty vědomí Kṛṣṇy. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy slouží zvláště tomuto cíli. Každý v hmotném světě vykonává určité povinnosti v rámci svého zaměstnání, jak je předepisuje varṇāśrama-dharma. Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové a všichni ostatní plní své předepsané povinnosti, ale ten, kdo bude mít na paměti svoji prvořadou povinnost — být neustále ve styku s Nejvyšší Osobností Božství — bude ve všem úspěšný. Pokud někdo pouze dodržuje pravidla a předpisy varṇāśrama-dharmy jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra a je neustále zaměstnaný, aniž by vzpomínal na svůj věčný vztah s Pánem, pak jeho zaměstnání, činnosti i splněné povinnosti budou pouhou ztrátou času. To potvrzuje první zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.8):
dharmaḥ svanuṣṭhitaḥ puṁsāṁ
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam
Přestože je člověk velmi zaneprázdněný plněním svých předepsaných povinností, nemusí to narušovat jeho zaměstnání ve vědomí Kṛṣṇy. Je třeba, aby jen vykonával oddanou službu prostřednictvím śravaṇaṁ kīrtanam — naslouchání, opěvování a vzpomínání. Nemusí se vzdát svých předepsaných povinností. Bhagavad-gītā (18.46) říká:
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
“Uctíváním Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a prostupuje vším, může člověk dosáhnout dokonalosti při vykonávání své vlastní povinnosti.”
Můžeme tedy i nadále vykonávat svou předepsanou povinnost, a pokud při tom uctíváme Nejvyšší Osobnost Božství, jak zde předepisuje Pán Śiva, dosáhneme dokonalosti života. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13). Měli bychom pokračovat v plnění svých předepsaných povinností, ale budeme-li se tím snažit uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, naše životy budou dokonalé.