SLOKA 22
sunāsāṁ sudatīṁ bālāṁ
sukapolāṁ varānanām
sama-vinyasta-karṇābhyāṁ
bibhratīṁ kuṇḍala-śriyam
su-nāsām—velice krásný nos; su-datīm—velice krásné zuby; bālām — mladá žena; su-kapolām—pěkné čelo; vara-ānanām—krásná tvář; sama—stejně; vinyasta—opatřené; karṇābhyām—obě uši; bibhratīm—oslnivými; kuṇḍala-śriyam—krásnými náušnicemi.
Měla nádherný nos, zuby i čelo. Její uši byly obě stejně hezké a zdobily je oslnivé náušnice.
Tělo inteligence si užívá předmětů smyslového požitku, které ho zakrývají, jako je vůně, podoba a zvuk. Slovo sunāsām (“krásný nos”) se vztahuje k orgánu, který získává poznání čichem. Ústa jsou zase nástrojem, který umožňuje získat poznání ochutnáním, neboť když žvýkáme určitý předmět a dotýkáme se ho jazykem, poznáme jeho chuť. Slovo sukapolām (“pěkné čelo”) označuje jasný mozek, schopný pochopit věci takové, jaké jsou. Inteligencí můžeme dát všemu řád. Náušnice, které jsou v uších, se tam dostaly díky inteligenci. To je metaforický popis získávání poznání.