SLOKA 44
upagīyamāno lalitaṁ
tatra tatra ca gāyakaiḥ
krīḍan parivṛtaḥ strībhir
hradinīm āviśac chucau
upagīyamānaḥ—opěvovaný; lalitam—velice pěkně; tatra tatra—tu a tam; ca—také; gāyakaiḥ—zpěváky; krīḍan—hrál si; parivṛtaḥ—obklopen; strībhiḥ—ženami; hradinīm—ve vodách řeky; āviśat—vstupoval; śucau—za velkého horka.
Slávu krále Purañjany a jeho velkolepé činnosti opěvovalo mnoho profesionálních zpěváků. Když bylo v létě příliš horko, potápěl se do vodní nádrže. Obklopoval se mnoha ženami a užíval si jejich společnosti.
Živá bytost jedná různě v různých životních stavech. Jeden stav se nazývá jāgrata, bdění, a jiný se nazývá svapna, snění. Další stav se nazývá susupti, bezvědomí, a ještě další nastává po smrti. V předchozím verši byl popsán stav bdění — muž a žena uzavřeli manželství a sto let spolu užívali života. Tento verš popisuje stav snění, neboť denní činnosti krále Purañjany se také odrážely v jeho snech. Purañjana žil se svou manželkou pro smyslový požitek a v noci tentýž smyslový požitek vychutnával jinými způsoby. Je-li obyčejný muž unavený, spí velice tvrdě, a je-li bohatý člověk unavený, jde s mnoha přítelkyněmi do svého zahradního domu a tam si ve vodě užívá jejich společnosti. Takové má živá bytost v tomto hmotném světě sklony. Člověk není nikdy uspokojen ženou, pokud neprošel přípravou stavu brahmacarya. Muž má obvykle sklony užívat si mnoha žen, a dokonce i na samém konci života je jeho sexuální pud tak silný, že si i přes své stáří chce ještě užívat společnosti mladých dívek. Kvůli silnému sexuálnímu pudu se živá bytost čím dál více zaplétá do hmotného světa.