SLOKA 21

Ve védské civilizaci se s domácími zvířaty a služebníky zachází stejně jako s vlastními dětmi. Zvířata a děti jsou někdy potrestáni, nikoliv však ze msty, ale z lásky. Stejně tak pán někdy trestá svého služebníka, ne ze msty, ale z lásky, aby ho napravil a ukázal mu správnou cestu. Král Purañjana tedy přijal trest od královny, své manželky, jako milost, kterou mu projevuje. Považoval se za královnina poslušného služebníka. Hněvala se na něho kvůli jeho hříšným činnostem — že odjel do lesa lovit a nechal ji doma samotnou. Král Purañjana tento trest přijal jako projev skutečné lásky své manželky. Stejně tak když člověka trestají zákony přírody, vůle Boha, nemělo by ho to znepokojit. Tak uvažuje skutečný oddaný. Když se oddaný dostane do nepříjemné situace, pokládá to za milost Nejvyššího Pána.

Tento verš uvádí, že oddaný přijímá všechny zvraty ve svém životě jako požehnání od Pána a vzdává Mu za ně ještě více poklon a modliteb, neboť si myslí, že si trest zaslouží za své minulé špatné činy a že ho Pán trestá velice mírně. Trest, který člověku udělí stát nebo Bůh za jeho provinění, je ve skutečnosti pro jeho dobro. V Manu-saṁhitě je řečeno, že král, který odsoudí vraha k smrti, je velice milostivý, protože trestem v tomto životě se vrah zbaví svých hříšných reakcí a v příštím životě se narodí zbavený všech hříchů. Když člověk přijme trest jako odměnu od svého pána, získá dostatečnou inteligenci, aby již stejnou chybu neopakoval.