SLOKA 47
tasmāt karmasu barhiṣmann
ajñānād artha-kāśiṣu
mārtha-dṛṣṭiṁ kṛthāḥ śrotra-
sparśiṣv aspṛṣṭa-vastuṣu
tasmāt—proto; karmasu—plodonosné činnosti; barhiṣman—ó králi Prācīnabarhiṣate; ajñānāt—z nevědomosti; artha-kāśiṣu—s lákavými výsledky; mā—nikdy; artha-dṛṣṭim—považuj za cíl života; kṛthāḥ—konej; śrotra-sparśiṣu—příjemné sluchu; aspṛṣṭa—které se nedotýkají; vastuṣu — skutečného zájmu.
Můj milý králi Barhiṣmāne, nikdy bys neměl z nevědomosti vykonávat védské obřady nebo plodonosné činnosti, které jsou možná příjemné sluchu a zdají se být ve vlastním zájmu každého. Nikdy bys je neměl považovat za konečný cíl života.
V Bhagavad-gītě (2.42—43) je řečeno:
yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ
pravadanty avipaścitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha
nānyad astīti vādinaḥ
kāmātmānaḥ svarga-parā
janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśeṣa-bahulāṁ
bhogaiśvarya-gatiṁ prati
“Lidé s nedostatečným poznáním si libují v květnatých slovech Ved, která doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, dobrého zrození, moci a dalších výsad. Jelikož touží po smyslovém požitku a životě v bohatství, říkají, že nic vyššího neexistuje.”
Obyčejné lidi silně přitahují plodonosné činnosti, jejichž doporučenou podobu představují védské obřady. Člověka může velice lákat dosažení nebeských planet prostřednictvím velkých obětí, jaké pořádal král Barhiṣmān. Śrī Nārada Muni však chtěl krále Barhiṣmāna od těchto činností odradit. Nyní mu proto přímo říká: “Nestarej se o takové věci dočasného prospěchu.” V moderní civilizaci si lidé velice libují v drancování přírodních zdrojů vědeckými metodami, a dokonce se to pokládá za pokrok. Ve skutečnosti to však není pokrok, ale jedná se pouze o věci příjemné sluchu. Děláme sice pokrok podle těchto smyšlených metod, ale zapomínáme přitom na svůj skutečný cíl. Bhaktivinoda Ṭhākura proto říká: jaḍa-vidyā yata māyāra vaibhava tomāra bhajane bādhā — “Materialistické výzkumy nejsou nic víc než záře māyi, protože představují překážku na cestě duchovního pokroku.”
Všechny druhy dočasného životního pohodlí na této nebo na jiných planetách je třeba pokládat za iluzorní, protože se netýkají skutečného smyslu života. Skutečným smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Lidé, kteří to nevědí, vykonávají buď hrubé materialistické činnosti, nebo védské obřady. Nārada zde žádá krále Barhiṣmāna, aby na takových činnostech nelpěl. Ve Vedách je řečeno, že vykonávání oběti představuje skutečný smysl života. Jedna skupina indického obyvatelstva, takzvaní Ārya-samājistové, klade přespříliš velký důraz na část Ved týkající se obětí. Tento verš ovšem naznačuje, že takové oběti je třeba pokládat za iluzorní. Skutečným cílem lidského života má být realizace Boha, vědomí Kṛṣṇy. Védské obřady jsou samozřejmě oslnivé a příjemné na poslech, ale nepomáhají naplnit skutečný smysl života.