SLOKA 5
buddhiṁ tu pramadāṁ vidyān
mamāham iti yat-kṛtam
yām adhiṣṭhāya dehe ’smin
pumān bhuṅkte ’kṣabhir guṇān
buddhim—inteligence; tu—pak; pramadām—mladá žena (Purañjanī); vidyāt—je třeba vědět; mama—moje; aham—já; iti—takto; yat-kṛtam — vykonané inteligencí; yām—u té inteligence; adhiṣṭhāya—přijme útočiště; dehe—v těle; asmin—tomto; pumān—živá bytost; bhuṅkte—trpí a užívá si; akṣabhiḥ—prostřednictvím smyslů; guṇān—kvality hmotné přírody.
Velký mudrc Nārada pokračoval: Slovo pramadā v této souvislosti označuje hmotnou inteligenci neboli nevědomost, a tímto způsobem je ho třeba chápat. Když se živá bytost řídí touto inteligencí, ztotožňuje se s hmotným tělem. Pod vlivem hmotného vědomí typu “já” a “moje” si začíná užívat a trpět prostřednictvím hmotných smyslů, a tak se ocitá v pasti.
Takzvaná inteligence v rámci hmotného světa je ve skutečnosti nevědomostí. Očištění inteligence se nazývá buddhi-yoga. Jinými slovy, buddhi-yoga nebo bhakti-yoga znamená, že inteligence je sladěná s touhami Kṛṣṇy. Proto v Bhagavad-gītě (10.10) Kṛṣṇa praví:
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mě uctívají, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.”
Skutečná inteligence znamená spojení s Nejvyšší Osobností Božství. Jakmile ho navážeme, Nejvyšší Osobnost Božství nám zevnitř dá inteligenci, pomocí níž se budeme moci vrátit domů, zpátky k Bohu. Inteligence v hmotném světě je v tomto verši označena jako pramadā, protože živá bytost si falešně přisvojuje vlastnické právo. Myslí si: “Jsem pánem všeho, kam dohlédnu.” To je nevědomost. Ve skutečnosti jí nepatří nic, ani tělo a smysly, protože ty jí milostivě dává Nejvyšší Pán, aby prostřednictvím hmotné energie uspokojil její rozmanité touhy. Živé bytosti ve skutečnosti nic nepatří, ale ona po všem touží jako šílená a prohlašuje: “To je moje, to je moje, to je moje.” Janasya moho 'yam ahaṁ mameti. To se nazývá iluze. Živé bytosti nepatří nic, ale ona prohlašuje, že jí patří všechno. Pán Caitanya Mahāprabhu doporučuje tuto falešnou inteligenci očistit (ceto-darpaṇa-mārjanam). Když živá bytost očistí zrcadlo své inteligence, začnou její skutečné činnosti. To znamená, že u člověka, který dospěje na úroveň vědomí Kṛṣṇy, začíná pracovat jeho skutečná inteligence. Ví, že vše patří Kṛṣṇovi a jemu nepatří nic. Dokud si člověk myslí, že vše patří jemu, má hmotné vědomí, a když jasně ví, že vše patří Kṛṣṇovi, má vědomí Kṛṣṇy.