SLOKA 29
yenopaśāntir bhūtānāṁ
kṣullakānām apīhatām
antarhito ’ntar-hṛdaye
kasmān no veda nāśiṣaḥ
yena—čímž; upaśāntiḥ—uspokojení všech tužeb; bhūtānām—živých bytostí; kṣullakānām—velice pokleslých; api—ačkoliv; īhatām—které touží po mnoha věcech; antarhitaḥ—skrytý; antaḥ-hṛdaye—v hloubi srdce; kasmāt—proč; naḥ—naše; veda—zná; na—ne; āśiṣaḥ—touhy.
Stačí, když Pán ze Svého přirozeného soucitu na Svého oddaného jen myslí, a již tím se splní všechny touhy, které začínající oddaný má. Pán je v srdci každé živé bytosti — i té nejbezvýznamnější — a zná ji dokonale, včetně všech jejích přání. Proč by neměl znát naše touhy, přestože jsme tak bezvýznamní?
Velice pokročilý oddaný se nepovažuje za pokročilého; je vždy velmi pokorný. Nejvyšší Osobnost Božství sídlí ve Své úplné expanzi jako Paramātmā, Nadduše, v srdci každého a chápe postoje a touhy Svých oddaných. I neoddaným dává příležitost ke splnění jejich tužeb, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca).
Pán zaznamenává vše, po čem byť i sebeméně důležitá živá bytost touží, a umožňuje jí tyto touhy naplnit. Když se splňují touhy neoddaných, proč by se neměly splnit touhy oddaného? Čistý oddaný chce pouze sloužit Pánu bez hmotných tužeb, a pokud si to přeje v hloubi svého srdce, kde sídlí Pán, a nemá žádný postranní motiv, proč by tomu Pán neměl rozumět? Slouží-li upřímný oddaný Pánu nebo Pánově podobě arcā-vigraha, všechny jeho činnosti budou úspěšné, neboť Pán sídlí v jeho srdci a zná jeho upřímnost. Když tedy oddaný s plnou důvěrou pokračuje ve vykonávání předepsaných povinností oddané služby, dosáhne nakonec úspěchu.