SLOKA 46
na vai satāṁ tvac-caraṇārpitātmanāṁ
bhūteṣu sarveṣv abhipaśyatāṁ tava
bhūtāni cātmany apṛthag-didṛkṣatāṁ
prāyeṇa roṣo ’bhibhaved yathā paśum
na—ne; vai—ale; satām—oddaných; tvat-caraṇa-arpita-ātmanām—naprosto odevzdaných tvým lotosovým nohám; bhūteṣu—mezi živými bytostmi; sarveṣu—všech druhů; abhipaśyatām—dokonale vidí; tava—tvoji; bhūtāni—živé bytosti; ca—a; ātmani—v Nejvyšším; apṛthak—nelišící se; didṛkṣatām—ti, kteří takto vidí; prāyeṇa—téměř vždy; roṣaḥ—hněv; abhibhavet—nastává; yathā—zcela jako; paśum—zvířata.
Můj drahý pane, oddaní, kteří zcela zasvětili životy tvým lotosovým nohám, tě vnímají jako Paramātmu v každém. Nedělají proto mezi jednotlivými živými bytostmi rozdíly a ke všem se chovají stejně. Nikdy nepodlehnou hněvu jako zvířata, která neustále rozlišují.
Z hmotného hlediska může vypadat jako nepříznivé, když se Nejvyšší Osobnost Božství rozhněvá nebo zabije démona, ale z duchovního hlediska je to pro démona nejvyšší požehnání. Čistí oddaní proto mezi Pánovým hněvem a požehnáním nedělají rozdíly. Vidí vše jako různé druhy Pánova chování ke druhým nebo k nim samotným. Oddaný nenachází v chování Pána nikdy chybu.