SLOKA 2
mahādeva uvāca
nāghaṁ prajeśa bālānāṁ
varṇaye nānucintaye
deva-māyābhibhūtānāṁ
daṇḍas tatra dhṛto mayā
mahādevaḥ—Pán Śiva; uvāca—pravil; na—ne; agham—přestupek; prajā-īśa—ó vládce tvorstva; bālānām—dětí; varṇaye—hledím; na—ne; anucintaye—považuji; deva-māyā—vnější energií Pána; abhibhūtānām — těch, kteří jsou oklamáni; daṇḍaḥ—hůl; tatra—tam; dhṛtaḥ—použitá; mayā—mnou.
Pán Śiva pravil: Můj drahý otče Brahmo, přestupky polobohů mi nevadí. Jsou nerozumní jako děti, a proto jejich urážky neberu vážně. Potrestal jsem je jen kvůli tomu, abych je napravil.
Existují dva druhy trestu. Jeden ukládá vítěz poraženému nepříteli a druhým otec napravuje svého syna. Mezi nimi existuje propastný rozdíl. Pán Śiva je přirozeně vaiṣṇava, velký oddaný, a jeho jméno je také Āśutoṣa — je neustále spokojený, takže se nerozzlobil jako skutečný nepřítel. Nikoho nepovažuje za svého nepřítele, ale naopak všem přeje jen to nejlepší. Když někdy někoho kárá, je to jako otcův trest uložený synovi. Pán Śiva se podobá otci, neboť přestupky živých bytostí, a zvláště polobohů, nikdy nebere vážně.