SLOKA 10
tathā cikīrṣamāṇaṁ taṁ
sapatnyās tanayaṁ dhruvam
suruciḥ śṛṇvato rājñaḥ
serṣyam āhātigarvitā
tathā—tak; cikīrṣamāṇam—malý Dhruva, který se snažil vylézt; tam — na něho; sa-patnyāḥ—její spolumanželky (Sunīti); tanayam—syn; dhruvam—Dhruva; suruciḥ—královna Suruci; śṛṇvataḥ—když slyšela; rājñaḥ—krále; sa-īrṣyam—se závistí; āha—řekla; atigarvitā—příliš pyšná.
Když se malý Dhruva Mahārāja snažil dostat na otcův klín, jeho nevlastní matku Suruci posedla závist a s velkou pýchou začala hovořit tak, aby ji král slyšel.
Král přál pochopitelně oběma synům, Uttamovi i Dhruvovi, a chtěl je vzít oba na svůj klín. Byl však natolik nakloněný Suruci, že si i přes své otcovské cítění netroufal laskat Dhruvu tak jako jejího syna Uttamu. Suruci znala královu slabost, a začala se proto pyšně chlubit, jakou k ní král pociťuje lásku. Ženy mívají takové sklony — když zjistí, že si je manžel oblíbil a že mu jsou zvláště milé, často toho zneužijí. K tomu dochází i v tak vznešené společnosti, jakou představuje rodina Svāyambhuvy Manua. Z toho lze tedy usoudit, že povaha žen je všude stejná.