SLOKA 59-60
evaṁ kāyena manasā
vacasā ca mano-gatam
paricaryamāṇo bhagavān
bhaktimat-paricaryayā
puṁsām amāyināṁ samyag
bhajatāṁ bhāva-vardhanaḥ
śreyo diśaty abhimataṁ
yad dharmādiṣu dehinām
evam—takto; kāyena—tělem; manasā—myslí; vacasā—slovy; ca — také; manaḥ-gatam—pouhým myšlením na Pána; paricaryamāṇaḥ—zaměstnaný v oddané službě; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; bhakti-mat—podle usměrňujících zásad oddané služby; paricaryayā—uctíváním Pána; puṁsām—oddaného; amāyinām—který je upřímný a má vážné úmysly; samyak—dokonale; bhajatām—zaměstnaný v oddané službě; bhāva-vardhanaḥ—Pán, který stupňuje extázi oddaného; śreyaḥ—konečný cíl; diśati—uděluje; abhimatam—touhy; yat—takové, jaké jsou; dharma-ādiṣu—v souvislosti s duchovním životem a hospodářským rozvojem; dehinām—podmíněných duší.
Každému, kdo upřímně a se vší vážností zaměstnává mysl, slova a tělo v oddané službě a neochvějně vykonává předepsané činnosti, dává Pán požehnání odpovídající jeho touze. Pokud oddaný touží po hmotné zbožnosti, hospodářském rozvoji, smyslovém požitku či osvobození z hmotného světa, Pán mu jeho přání splní.
Oddaná služba je natolik mocná, že ten, kdo ji vykonává, může od Nejvyšší Osobnosti Božství získat jako požehnání cokoliv. Podmíněné duše jsou příliš připoutané k hmotnému světu, a od náboženských obřadů si proto slibují hmotný prospěch, známý jako dharma a artha.