SLOKA 65
rājovāca
suto me bālako brahman
straiṇenākaruṇātmanā
nirvāsitaḥ pañca-varṣaḥ
saha mātrā mahān kaviḥ
rājā uvāca—král odpověděl; sutaḥ—syn; me—můj; bālakaḥ—jemný chlapec; brahman—můj drahý brāhmaṇo; straiṇena—kdo příliš lpí na své manželce; akaruṇā-ātmanā—kdo má tvrdé srdce a postrádá soucit; nirvāsitaḥ—vyhnaný; pañca-varṣaḥ—ačkoliv je mu pět let; saha—s; mātrā—matkou; mahān—velká osobnost; kaviḥ—oddaný.
Král odpověděl: Ó nejlepší mezi brāhmaṇy, příliš lpím na své manželce a jsem tak pokleslý, že jsem pozbyl veškeré milosrdnosti. Byl jsem neúprosný dokonce i k vlastnímu synovi, kterému je teprve pět let. Přestože je velkou duší a věrným oddaným Pána, vykázal jsem ho z domu stejně jako jeho matku.
V této sloce jsou jistá specifická slova, která je třeba správně pochopit. Král řekl, že z přílišné závislosti na své manželce ztratil veškerý soucit. Tak skončí člověk, který propadne ženám. Král měl dvě manželky: první se jmenovala Sunīti a druhá Suruci. Přílišná náklonnost k Suruci mu zabránila projevit vůči Dhruvovi Mahārājovi svůj cit. Proto se Dhruva rozhodl opustit domov, aby podstoupil askezi. Král měl stejně jako každý otec svého syna rád, ale jeho připoutanost k Suruci tuto lásku oslabila. Teď lituje, že Dhruvu Mahārāje i jeho matku Sunīti vlastně vyhnal. Dhruva Mahārāja odešel do lesa a Sunīti král opomíjel do té míry, že se to téměř rovnalo vyhnanství. Nyní se hluboce stydí, neboť otec nesmí vyhnat či zanedbávat svou manželku a děti, a Dhruvovi bylo pouhých pět let. Má výčitky svědomí a jeho obličej vypadá, jako by vyschl. Manu-smṛti otci zakazuje, aby ženu a děti opustil, kromě výjimečných případů, kdy žena a děti nenásledují pravidla rodinného života a jsou neposlušní. To se ovšem nevztahuje na Dhruvu Mahārāje, neboť ten se choval velmi způsobně a poslušně a navíc byl velký oddaný. Takovou osobu nelze zanedbávat, a přesto byl král nucen ho vyhnat. Nyní toho hluboce lituje.