SLOKA 12
lokaṁ pradarśaya suhṛttama tāvakaṁ me
yatratya ittham urasāvayavāv apūrvau
asmad-vidhasya mana-unnayanau bibharti
bahv adbhutaṁ sarasa-rāsa-sudhādi vaktre
lokam—sídlo; pradarśaya—prosím ukaž; suhṛt-tama—ó nejlepší příteli; tāvakam—tvé; me—mně; yatratyaḥ—ten, kdo se tam narodil; ittham—takto; urasā—hrudí; avayavau—dva údy (prsa); apūrvau—úžasné; asmat-vidhasya—člověka, jako jsem já; manaḥ-unnayanau—velmi vzrušující mysl; bibharti—udržuje; bahu—mnohá; adbhutam—úžasná; sarasa—sladká slova; rāsa—milostná gesta, jako je úsměv; sudhā-ādi—jako nektar; vaktre—v ústech.
Ó nejlepší příteli, ukaž mi laskavě místo, kde sídlíš. Nedovedu si představit, jak obyvatelé onoho místa získali tak úžasné tělesné rysy, jako jsou tvá vztyčená prsa, jež vzrušují mysl a oči člověka, jako jsem já, který se na ně dívá. Podle sladkých slov a laskavých úsměvů těchto obyvatel usuzuji, že jejich ústa jsou plná nektaru.
Āgnīdhra, který byl stále ještě zmatený, chtěl vidět místo, odkud bráhmanský chlapec přišel — místo, kde mají muži taková vztyčená prsa. V duchu si říkal, že takové přitažlivé rysy jsou jistě důsledkem přísné askeze, kterou tamní obyvatelé podstupují. Āgnīdhra oslovil dívku jako nejlepšího přítele (suhṛttama), aby neodmítla vzít ho tam s sebou. Neuchvátila ho jen vztyčená prsa, ale také její sladká slova. Zdálo se, že jí z úst plyne nektar, a Āgnīdhrovo překvapení proto neustále rostlo.