KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Oběžné dráhy planet
Tato kapitola popisuje oběžné dráhy planet. Podle pohybů Měsíce a ostatních planet se všichni obyvatelé vesmíru ocitají v příznivých a nepříznivých situacích. O tom se hovoří jako o vlivu hvězd.
Bůh Slunce, který řídí dění v celém vesmíru — zvláště co se týče tepla, světla, změn ročních období a tak dále — je považován za expanzi Nārāyaṇa. Představuje tři Vedy — Ṛg, Yajur a Sāma — a proto je známý jako Trayīmaya, podoba Pána Nārāyaṇa. Někdy je také označován jako Sūrya Nārāyaṇa. Expanduje se na dvanáct částí, a tímto způsobem řídí změny šesti ročních období a způsobuje zimu, léto, déšť a podobně. Yogīni a karmī, kteří následují varṇāśramu a praktikují haṭha-yogu neboli aṣṭāṅga-yogu či vykonávají oběti agnihotra, uctívají Sūrya Nārāyaṇa pro svůj vlastní prospěch. Polobůh Sūrya je v neustálém styku s Nejvyšší Osobností Božství, Nārāyaṇem. Slunce se nachází v meziplanetárním prostoru — uprostřed vesmíru mezi Bhūlokou a Bhuvarlokou. Prochází zvěrokruhem představovaným dvanácti znameními (rāśi), a podle znamení, ve kterém se právě nalézá, dostává různá jména. Co se týče Měsíce, každý měsíc je rozdělen na dvě části po čtrnácti dnech. Podle výpočtů založených na solárním kalendáři se každý měsíc rovná době, kterou Slunce stráví v jednom souhvězdí; dva měsíce představují jedno roční období a rok má dvanáct měsíců. Celá obloha je rozdělena na dvě poloviny, z nichž každá představuje jednu ayanu, dráhu, kterou Slunce projde během šesti měsíců. Slunce se pohybuje někdy pomalu, někdy rychle a jindy střední rychlostí. Tak putuje třemi světy, které sestávají z nebeských planet, zemských planet a meziplanetárního prostoru. Velcí učenci tyto dráhy označují jmény Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.
Měsíc se nachází 100 000 yojanů nad slunečními paprsky. Den a noc na nebeských planetách a Pitṛloce se počítají podle jeho ubývání a přibývání. Nad Měsícem ve vzdálenosti 200 000 yojanů je mnoho hvězd a nad nimi se nachází Śukra-graha (Venuše), jejíž vliv je pro obyvatele celého vesmíru vždy příznivý. 200 000 yojanů nad Śukra-grahou je Budha-graha (Merkur), jehož vliv je někdy příznivý a jindy nepříznivý. 200 000 yojanů nad Budha-grahou je Aṅgāraka (Mars), jehož vliv je téměř vždy nepříznivý, a dalších 200 000 yojanů nad Aṅgārakou se nachází planeta zvaná Bṛhaspati-graha (Jupiter), která je vždy velmi příznivá pro kvalifikované brāhmaṇy. Nad Bṛhaspati-grahou je velice nepříznivá planeta Śanaiścara (Saturn) a nad Saturnem je skupina sedmi hvězd, na nichž sídlí sedm velkých světců, kteří neustále myslí na blaho všech živých bytostí. Těchto sedm hvězd krouží okolo Dhruvaloky, jež je sídlem Pána Viṣṇua v tomto vesmíru.
SLOKA 1:
Král Parīkṣit se otázal Śukadeva Gosvāmīho: Můj drahý pane, již jsi potvrdil skutečnost, že svrchovaně mocný bůh Slunce putuje okolo Dhruvaloky, přičemž Dhruvaloku i horu Sumeru zanechává po své pravé straně. Zároveň je však obrácen čelem ke znamením zvěrokruhu a horu Sumeru s Dhruvalokou nechává po své levici. Jak můžeme logicky přijmout, že bůh Slunce má při své cestě horu Sumeru a Dhruvaloku po levé i pravé straně zároveň?
SLOKA 2:
Śrī Śukadeva Gosvāmī jasně odpověděl: Při otáčení hrnčířského kruhu, na kterém jsou malí mravenci, se pozorovateli jeví pohyb mravenců jako odlišný od pohybu kola, protože se zdají být někdy na jedné části kola a jindy na druhé. Znamení a souhvězdí s horou Sumeru a Dhruvalokou po pravé straně se pohybují s kolem času a Slunce s ostatními planetami, které připomínají mravence, se pohybují s nimi. Slunce a planety však lze v různou dobu pozorovat v různých znameních a souhvězdích. To svědčí o tom, že se jejich pohyb liší od pohybu zvěrokruhu a samotného kola času.
SLOKA 3: Původní příčinou vesmírného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa. Když se velcí světci, plně obeznámení s védským poznáním, modlili k Nejvyššímu Pánu, sestoupil do tohoto hmotného světa v podobě Slunce, aby přinesl prospěch všem planetám a očistil plodonosné činnosti. Rozdělil se na dvanáct částí a stvořil roční období, počínaje jarem. Tímto způsobem stvořil vlastnosti ročních období, jako je horko, zima a tak dále.
SLOKA 4: Podle systému čtyř vareṇ a čtyř āśramů lidé obvykle uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, v podobě boha Slunce. S pevnou vírou uctívají Nejvyšší Osobnost jako Nadduši podle obřadů, jako je agnihotra a podobné vyšší či nižší plodonosné činnosti předané ve třech Vedách, a podle metody mystické yogy. Tak velmi snadno dosáhnou nejvyššího cíle života.
SLOKA 5: Bůh Slunce, Nārāyaṇa neboli Viṣṇu, duše všech světů, se nachází v meziplanetárním prostoru mezi horní a dolní částí vesmíru. Když Slunce prochází dvanácti měsíci kola času, přichází do styku s dvanácti různými znameními zvěrokruhu a podle nich přijímá dvanáct různých jmen. Součet těchto dvanácti měsíců se nazývá saṁvatsara, jeden celý rok. Dvě čtrnáctidenní období — jedno dorůstajícího a druhé ubývajícího Měsíce — tvoří podle výpočtů lunárního kalendáře jeden měsíc. Stejné období tvoří jeden den a noc na Pitṛloce. Podle hvězdářských výpočtů se měsíc rovná dvěma a čtvrt souhvězdím. Když Slunce putuje dva měsíce, uplyne jedno roční období, a proto jsou změny ročních období považovány za části těla roku.
SLOKA 6: Doba, kterou Slunce potřebuje k procestování poloviny vesmíru, se nazývá ayana, doba jeho pohybu (na severu či na jihu).
SLOKA 7: Bůh Slunce se pohybuje třemi rychlostmi — pomalou, rychlou a průměrnou. Dobu, kterou stráví cestou okolo nebeské, pozemské a meziplanetární sféry, když cestuje těmito třemi rychlostmi, označují učenci pěti jmény — Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.
SLOKA 8: Ve vzdálenosti 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) nad slunečními paprsky je Měsíc, jenž se pohybuje rychleji než Slunce. Za dvě lunární čtrnáctidenní období Měsíc procestuje vzdálenost jedné sluneční saṁvatsary, za dva a čtvrt dne vzdálenost, kterou Slunce urazí za měsíc, a za jeden den vzdálenost, kterou Slunce překoná za čtrnáct dní.
SLOKA 9: Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.
SLOKA 10: Jelikož Měsíc oplývá veškerou mocí, zastupuje vliv Nejvyšší Osobnosti Božství. Je vládnoucím božstvem mysli všech, a proto se bůh Měsíce nazývá Manomaya. Měsíc je nazýván rovněž Annamaya, protože dodává sílu všem bylinám a rostlinám, a také Amṛtamaya, protože je zdrojem života všech živých bytostí. Těší polobohy, pity, lidské bytosti, zvířata, ptáky, plazy, stromy, rostliny a všechny ostatní živé bytosti. Jeho přítomnost uspokojuje každého, a to je důvod, proč se nazývá také Sarvamaya (všeprostupující).
SLOKA 11: Ve vzdálenosti 200 000 yojanů (2 560 000 kilometrů) nad Měsícem se nachází mnoho hvězd. Svrchovanou vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství jsou připevněny ke kolu času, a tak se otáčejí s horou Sumeru po své pravé straně, přičemž se jejich pohyb liší od pohybu Slunce. Mezi nimi je dvacet osm hvězd, které jsou velmi významné, a nejpřednější z nich se nazývá Abhijit.
SLOKA 12: Asi 2 560 000 kilometrů nad touto skupinou hvězd je planeta Venuše, která se pohybuje téměř stejně jako Slunce, co se týče rychlých, pomalých a středních pohybů. Někdy se pohybuje za Sluncem, někdy před ním a jindy společně s ním. Odstraňuje vliv planet, jež brání dešti — její přítomnost tedy způsobuje déšť, a z toho důvodu je považována za velmi příznivou pro všechny živé bytosti ve vesmíru. Tuto skutečnost potvrzují velcí učenci.
SLOKA 13: Merkur je popisován jako podobný Venuši tím, že se pohybuje někdy za Sluncem, někdy před ním a někdy s ním. Je 2 560 000 kilometrů nad Venuší a 11 520 000 kilometrů nad Zemí. Merkur, syn Měsíce, je pro obyvatele vesmíru téměř vždy velmi příznivý, ale když se nepohybuje společně se Sluncem, přináší cyklóny, prach, nepravidelný déšť a mraky bez vody. Způsobováním nedostatečných či nadměrných srážek tedy vytváří podmínky, které nahánějí strach.
SLOKA 14: 2 560 000 kilometrů nad Merkurem — tedy 14 080 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Mars. Pokud není její pohyb zakřivený, prochází každým znamením zvěrokruhu za tři čtrnáctidenní období, a tímto způsobem postupně projde všemi dvanácti znameními. Téměř vždy je zdrojem nepříznivých podmínek, pokud jde o déšť a další vlivy.
SLOKA 15: 2 560 000 kilometrů nad Marsem, tedy 16 640 000 kilometrů nad Zemí, se nachází planeta Jupiter, která prochází jedním znamením zvěrokruhu za dobu jedné Parivatsary. Pokud není její pohyb zakřivený, je velmi příznivá pro všechny brāhmaṇy ve vesmíru.
SLOKA 16: Ve vzdálenosti 2 560 000 kilometrů nad Jupiterem — čili 19 200 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Saturn, která prochází každým znamením zvěrokruhu třicet měsíců a celým zvěrokruhem projde za třicet Anuvatsar. Je vždy velmi nepříznivá pro situaci ve vesmíru.
SLOKA 17: Ve vzdálenosti 14 080 000 kilometrů nad Saturnem, tedy 33 280 000 kilometrů nad Zemí, se nachází sedm svatých mudrců, kteří neustále myslí na blaho obyvatel vesmíru. Krouží okolo svrchovaného sídla Pána Viṣṇua, jež je známé jako Dhruvaloka či Polárka.