SLOKA 18
yas tv iha vā asaṁvibhajyāśnāti yat kiñcanopanatam anirmita-pañca-yajño vāyasa-saṁstutaḥ sa paratra kṛmibhojane narakādhame nipatati tatra śata-sahasra-yojane kṛmi-kuṇḍe kṛmi-bhūtaḥ svayaṁ kṛmibhir eva bhakṣyamāṇaḥ kṛmi-bhojano yāvat tad aprattāprahūtādo ’nirveśam ātmānaṁ yātayate.
yaḥ—kdokoliv; tu—ale; iha—v tomto životě; vā—nebo; asaṁ-vibhajya—bez rozdělení; aśnāti—jí; yat kiñcana—cokoliv; upanatam—získané Kṛṣṇovou milostí; anirmita—neprovádí; pañca-yajñaḥ—pět druhů oběti; vāyasa—s vranami; saṁstutaḥ—kdo je popisován jako rovnocenný; saḥ—ten; paratra—v příštím životě; kṛmibhojane—jménem Kṛmibhojana; naraka-adhame—do nejodpornějšího ze všech pekel; nipatati—poklesne; tatra—tam; śata-sahasra-yojane—měřícím 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů); kṛmi-kuṇḍe—v jezeře plném červů; kṛmi-bhūtaḥ — stává se jedním z červů; svayam—on sám; kṛmibhiḥ—jinými červy; eva—jistě; bhakṣyamāṇaḥ—požírán; kṛmi-bhojanaḥ—požírá červy; yāvat—tolik co; tat—to jezero je široké; apratta-aprahuta—nerozdělené a neobětované jídlo; adaḥ—ten, kdo jí; anirveśam—kdo nepodstoupil odčinění; ātmānam—sobě; yātayate—působí bolest.
Pokud člověk získá a sám jí nějaké jídlo, aniž by ho rozdělil hostům, starým lidem a dětem, nebo ho jí bez vykonání pěti druhů oběti, není o nic lepší než vrána. Po smrti je uvržen do nejodpornějšího ze všech pekel, jež se nazývá Kṛmibhojana. V tomto pekle se nachází 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) široké jezero, které je plné červů. V něm se stane jedním z červů a navzájem se požírá s ostatními. Pokud se tento hříšník před smrtí nekaje za své činy, zůstane v pekelném jezeře Kṛmibhojany tolik let, kolik yojanů je jezero široké.
Bhagavad-gītā (3.13) uvádí:
yajña-śiṣṭāśinaḥ santo
mucyante sarva-kilbiṣaiḥ
bhuñjate te tv agham pāpā
ya pacanty ātma-kāraṇāt
“Oddaní Pána jsou osvobozeni od všech hříchů, neboť jedí jídlo, které bylo nejprve obětováno. Ostatní, kteří připravují jídlo pro svůj osobní smyslový požitek, jedí zajisté pouze hřích.” Všechno jídlo nám dává Nejvyšší Osobnost Božství: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān — Pán dává každému vše potřebné k životu. Měli bychom Mu proto za Jeho milost poděkovat vykonáním yajñi (oběti). To je povinnost všech. Vykonávat yajñu je ve skutečnosti jediným cílem života. Kṛṣṇa říká (Bg. 3.9):
yajñārthāt karmaṇo 'nyatra
loko 'yam karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara
“Každou činnost je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, neboť jinak člověka poutá k hmotnému světu. Proto, ó synu Kuntī, vykonávej své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení. Tímto způsobem zůstaneš vždy nespoutaný a na ničem nebudeš lpět.” Pokud nevykonáváme yajñu a nerozdáváme ostatním prasādam, jsme zatraceni. Člověk má jíst až po vykonání yajñi a rozdání prasādam všem, kteří na tom závisí — dětem, brāhmaṇům a starým lidem. Ten, kdo vaří jen pro sebe nebo svou rodinu, je zatracen spolu se všemi, které živí, a po smrti bude trpět v pekle zvaném Kṛmibhojana.