SLOKA 28-29
sa pāśa-hastāṁs trīn dṛṣṭvā
puruṣān ati-dāruṇān
vakra-tuṇḍān ūrdhva-romṇa
ātmānaṁ netum āgatān
dūre krīḍanakāsaktaṁ
putraṁ nārāyaṇāhvayam
plāvitena svareṇoccair
ājuhāvākulendriyaḥ
saḥ—ten muž (Ajāmila); pāśa-hastān—s provazy v rukách; trīn—tři; dṛṣṭvā—když viděl; puruṣān—osoby; ati-dāruṇān—s hrůzostrašnými rysy; vakra-tuṇḍān—se zkřivenými obličeji; ūrdhva-romṇaḥ—se zježenými chlupy; ātmānam—duši; netum—odvést; āgatān—přišly; dūre—nedaleko; krīḍanaka-āsaktam—hrající si; putram—své dítě; nārāyaṇa-āhvayam—jménem Nārāyaṇa; plāvitena—s očima plnýma slz; svareṇa—svým hlasem; uccaiḥ—velmi hlasitě; ājuhāva—volal; ākula-indriyaḥ—plný úzkosti.
Tehdy Ajāmila uviděl tři zrůdné osoby se znetvořenými tělesnými rysy, divoce vyhlížejícími zkřivenými obličeji a zježenými chlupy na těle, které ho s provazy v rukách přišly odvést do sídla Yamarāje. Pohled na ně ho nesmírně ohromil, a jelikož byl připoutaný ke svému dítěti, hrajícímu si opodál, začal ho hlasitě volat jeho jménem. Se slzami v očích tak Ajāmila nějakým způsobem pronášel svaté jméno Nārāyaṇa.
Hříšné činnosti páchá člověk tělem, myslí a slovy. Tři sluhové Yamarāje proto přišli Ajāmila odvést do Yamarājova sídla. Ten však naštěstí pronášel čtyři slabiky jména Pána Nārāyaṇa (hari-nāma) — i když měl na mysli svého syna — a proto se tam okamžitě objevili také služebníci Nārāyaṇa, Viṣṇudūtové. Jelikož se Ajāmila nesmírně bál Yamarājových provazů, opakoval Pánovo jméno s očima plnýma slz. Ve skutečnosti však neměl v úmyslu opakovat svaté jméno Nārāyaṇa; chtěl jen zavolat svého syna.