SLOKA 4-5
śrī-ṛṣir uvāca
sādhu pṛṣṭaṁ mahārāja
hareś caritam adbhutam
yad bhāgavata-māhātmyaṁ
bhagavad-bhakti-vardhanam
gīyate paramaṁ puṇyam
ṛṣibhir nāradādibhiḥ
natvā kṛṣṇāya munaye
kathayiṣye hareḥ kathām
śrī-ṛṣiḥ uvāca—mudrc Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; sādhu—vynikající; pṛṣṭam—dotaz; mahā-rāja—ó velký králi; hareḥ—Nejvyššího Pána, Hariho; caritam—činnosti; adbhutam—úžasné; yat—z čeho; bhāgavata—Pánova oddaného (jménem Prahlāda); māhātmyam—sláva; bhagavat-bhakti—oddanost Pánovi; vardhanam—rostoucí; gīyate—je opěvována; paramam—nejpřednějšími; puṇyam—zbožnými; ṛṣibhiḥ—mudrci; nārada-ādibhiḥ—v čele se Śrī Nāradou Munim; natvā—poté, co se pokloním; kṛṣṇāya—Kṛṣṇovi Dvaipāyanovi Vyāsovi; munaye—velkému mudrci; kathayiṣye—budu vyprávět; hareḥ—o Harim; kathām—vyprávění.
Velký mudrc Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, kladeš mi vynikající otázku. Rozhovory o činnostech Pána, které zahrnují i slávu Jeho oddaných, jsou oddaným nesmírně příjemné. Tato úžasná vyprávění vždy odstraňují utrpení materialistického způsobu života. Velcí mudrci, jako je Nārada, tedy stále hovoří na téma Śrīmad-Bhāgavatamu, jelikož to dává možnost naslouchat o Pánových neobyčejných činnostech a opěvovat je. S úctou se pokloním Śrīlovi Vyāsadevovi a poté začnu hovořit o jednání Pána Hariho.
Śukadeva Gosvāmī skládá uctivé poklony Kṛṣṇovi Dvaipāyanovi Vyāsovi (kṛṣṇāya munaye). Přednášející se musí nejprve s úctou poklonit svému duchovnímu učiteli. Śukadevovým duchovním učitelem je jeho otec Vyāsadeva, a proto se Śukadeva nejprve s úctou klaní Kṛṣṇovi Dvaipāyanovi Vyāsovi a poté začíná vyprávět o Pánu Harim.
Kdykoliv se naskytne příležitost naslouchat o transcendentálních činnostech Pána, musíme jí využít. Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ — je třeba být neustále pohroužen v kṛṣṇa-kathā prostřednictvím zpívání, rozmlouvání a naslouchání o Kṛṣṇovi. To je jediné zaměstnání toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy.