SLOKA 18
santuṣṭaḥ kena vā rājan
na vartetāpi vāriṇā
aupasthya-jaihvya-kārpaṇyād
gṛha-pālāyate janaḥ
santuṣṭaḥ—ten, kdo je vždy spokojený ve svém nitru; kena—proč; vā—nebo; rājan—ó králi; na—ne; varteta—měl by žít (šťastně); api — dokonce; vāriṇā—z vody; aupasthya—kvůli genitáliím; jaihvya—a jazyku; kārpaṇyāt—z ubohosti či lakomství; gṛha-pālāyate—chová se jako domácí pes; janaḥ—takový člověk.
Můj milý králi, člověk spokojený ve svém nitru může být šťastný, i když pouze pije vodu. Pokud je však někdo hnán svými smysly, zvláště jazykem a genitáliemi, musí k jejich uspokojení přijmout úlohu domácího psa.
Śāstry uvádějí, že brāhmaṇa či kulturní osoba vědomá si Kṛṣṇy nevstoupí do ničích služeb kvůli obživě, a už vůbec ne s cílem uspokojovat smysly. Pravý brāhmaṇa je vždy spokojený. I když nemá co jíst, může se napít vody, a to ho uspokojí. Je to jen otázka praxe. Nyní však bohužel není nikdo vychováván ke spokojenosti plynoucí ze seberealizace. Jak bylo vysvětleno dříve, oddaný je vždy spokojený, protože cítí přítomnost Nadduše ve svém srdci a myslí na Ni dvacet čtyři hodin denně. To je skutečná spokojenost. Oddaný nikdy nepodléhá jazyku a genitáliím, a proto se nikdy nestává obětí zákonů hmotné přírody.