SLOKA 22
asaṅkalpāj jayet kāmaṁ
krodhaṁ kāma-vivarjanāt
arthānarthekṣayā lobhaṁ
bhayaṁ tattvāvamarśanāt
asaṅkalpāt—rozhodností; jayet—člověk má přemoci; kāmam—chtíč; krodham—hněv; kāma-vivarjanāt—tím, že se vzdá cíle smyslové touhy; artha—hromadění majetku; anartha—příčina potíží; īkṣayā—tím, že zváží; lobham—chamtivost; bhayam—strach; tattva—pravda; avamarśanāt—tím, že zváží.
Člověk se má vzdát chtivých tužeb po smyslovém požitku pomocí rozhodného plánování. Hněv má přemoci tím, že se vzdá zášti, chamtivost rozebíráním nevýhod hromadění majetku a strachu se má zbavit rozhovory o pravdě.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura navrhuje, jak lze překonat chtivé touhy po smyslovém požitku. Není možné zanechat myšlení na ženy, neboť to je přirozené; už jen když jdeme po ulici, vidíme mnoho žen. Je-li však muž odhodlaný, že nebude s žádnou ženou žít, pak ani při pohledu na ženu nepodlehne chtíči. Je-li odhodlaný nemít sex, může chtivé touhy automaticky překonat. V této souvislosti je dán příklad, že i když má člověk hlad, ale je v určitý den odhodlaný držet půst, dokáže se přirozeně vyrovnat s potížemi, které mu hlad a žízeň způsobují. Je-li někdo odhodlaný nechovat vůči nikomu zášť, přirozeně dokáže potlačit hněv. Touhy po hromadění majetku se lze vzdát úvahou, jak obtížné je zabezpečit získané peníze. Každý, kdo u sebe má velkou hotovost, je stále plný úzkosti, aby ji měl náležitě uschovanou. Pokud tedy člověk diskutuje o nevýhodách hromadění majetku, může přirozeně dospět k tomu, že se bez potíží vzdá svého podnikání.