SLOKA 6
devarṣi-pitṛ-bhūtebhya
ātmane sva-janāya ca
annaṁ saṁvibhajan paśyet
sarvaṁ tat puruṣātmakam
deva—polobohům; ṛṣi—světcům; pitṛ—předkům; bhūtebhyaḥ—živým bytostem obecně; ātmane—příbuzným; sva-janāya—vlastní rodině a přátelům; ca—a; annam—jídlo (prasādam); saṁvibhajan—nabízející; paśyet—člověk má vidět; sarvam—všechny; tat—je; puruṣa-ātmakam—ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Prasādam je třeba nabízet polobohům, světcům, předkům, lidem obecně, vlastní rodině, příbuzným a přátelům a všechny přitom vidět jako oddané Nejvyšší Osobnosti Božství.
Jak již bylo uvedeno, doporučuje se, aby každý rozdával prasādam a každou živou bytost přitom považoval za nedílnou část Nejvyššího Pána. I když někdo dává najíst chudým, má jim dávat prasādam. V Kali-yuze téměř každý rok nastává nedostatek potravy, a lidumilové utrácejí mnoho peněz, aby nasytili chudé. Vymysleli si pro tuto činnost označení daridra-nārāyaṇa-sevā. To je však zakázáno. Člověk má rozdávat bohaté prasādam a každého přitom považovat za část Nejvyššího Pána, ale nemá překrucovat význam slov a snažit se chudého člověka vydávat za Nārāyaṇa. Každý má vztah k Nejvyššímu Pánu, ale nikdo by se neměl mylně domnívat, že se tak sám stal Nejvyšší Osobností Božství, Nārāyaṇem. Tato māyāvādská filozofie je nesmírně nebezpečná, zvláště pro oddané. Śrī Caitanya Mahāprabhu nám proto přísně zakazuje stýkat se s māyāvādskými filozofy. Māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa — pokud oddaný věnuje pozornost māyāvādské filozofii, jeho oddaná služba brzy skončí.