SLOKA 66
yad yasya vāniṣiddhaṁ syād
yena yatra yato nṛpa
sa teneheta kāryāṇi
naro nānyair anāpadi
yat—cokoliv; yasya—člověka; vā—nebo; aniṣiddham—nezakázané; syāt—je to tak; yena—jakými prostředky; yatra—na místě a v době; yataḥ—odkud; nṛpa—ó králi; saḥ—tato osoba; tena—tímto způsobem; īheta—má provádět; kāryāṇi—předepsané činnosti; naraḥ—člověk; na — ne; anyaiḥ—jinými způsoby; anāpadi—nehrozí-li nebezpečí.
Za normálních podmínek, když nehrozí nebezpečí, má člověk provádět činnosti předepsané jeho stavu s věcmi, snahou, způsobem a na místě, které pro něho nejsou zakázané, a nijak jinak, ó králi Yudhiṣṭhire.
Tento pokyn je dán lidem ve všech stavech. Společnost tvoří v zásadě brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, brahmacārīni, vānaprasthové, sannyāsīni a gṛhasthové. Všichni musí jednat podle svého postavení a snažit se potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Pak bude jejich život úspěšný. Tento pokyn zazněl v Naimiṣāraṇyi:
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
“Ó nejlepší z dvojzrozených! Závěr zní, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout plněním svých předepsaných povinností (dharmy) podle dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Pána Hariho.” (Bhāg. 1.2.13) Člověk má jednat ve shodě se svými povinnostmi, jen aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství. Pak budou všichni šťastní.