SLOKA 25-26
eṣa ātma-viparyāso
hy aliṅge liṅga-bhāvanā
eṣa priyāpriyair yogo
viyogaḥ karma-saṁsṛtiḥ
sambhavaś ca vināśaś ca
śokaś ca vividhaḥ smṛtaḥ
avivekaś ca cintā ca
vivekāsmṛtir eva ca
eṣaḥ—tato; ātma-viparyāsaḥ—zmatenost živé bytosti; hi—zajisté; aliṅge—v tom, co nemá hmotné tělo; liṅga-bhāvanā—pokládající hmotné tělo za sebe sama; eṣaḥ—toto; priya—s těmi, kteří jsou nesmírně drazí; apriyaiḥ—a s těmi, kteří nejsou drazí (nepřátelé, osoby nepatřící do rodiny atd.); yogaḥ—spojení; viyogaḥ—odloučení; karma—plody jednání; saṁsṛtiḥ—hmotný život; sambhavaḥ—přijímající zrození; ca—a; vināśaḥ—přijímající smrt; ca—a; śokaḥ—nářek; ca—a; vividhaḥ—různé druhy; smṛtaḥ—uvedené v písmech; avivekaḥ—nedostatek schopnosti rozlišovat; ca—a; cintā—úzkost; ca—také; viveka—náležitého rozlišování; asmṛtiḥ—zapomnění; eva—skutečně; ca—také.
Zmatená živá bytost, která pokládá tělo a mysl za sebe sama, považuje některé lidi za své příbuzné a jiné za cizí, a kvůli této mylné představě trpí. Hromadění těchto smyšlených hmotných představ je příčinou utrpení a takzvaného štěstí v hmotném světě. Podmíněná duše v tomto postavení se musí rodit v různých druzích a jednat s různými typy vědomí, čímž si vytváří nová těla. Tento neustále pokračující hmotný život se nazývá saṁsāra. Hmotné úvahy přinášejí zrození, smrt, nářek, pošetilost a úzkost. Tak se někdy dobíráme ke správnému pochopení a jindy opět podléháme nesprávnému pojetí života.