SLOKA 44
śrī-yudhiṣṭhira uvāca
devarṣa etad icchāmo
vedituṁ tava suvrata
yad ātmajāya śuddhāya
pitādāt sādhave hy agham
śrī-yudhiṣṭhiraḥ uvāca—Mahārāja Yudhiṣṭhira se otázal; deva-ṛṣe — ó nejlepší světče mezi polobohy; etat—toto; icchāmaḥ—přejeme si; veditum—vědět; tava—od tebe; su-vrata—odhodlaného dělat duchovní pokroky; yat—protože; ātma-jāya—vlastnímu synovi; śuddhāya—který byl čistý a vznešený; pitā—otec, Hiraṇyakaśipu; adāt—dával; sādhave — velký světec; hi—ovšem; agham—potíže.
Mahārāja Yudhiṣṭhira pravil: Ó nejlepší ze světců mezi polobohy a nejlepší z duchovních vůdců! Jak je možné, že Hiraṇyakaśipu působil Prahlādovi Mahārājovi, čistému a vznešenému světci, tolik potíží, když byl Prahlāda jeho vlastní syn? To bych se od tebe chtěl dozvědět.
Abychom se dozvěděli o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, a vlastnostech Jeho čistého oddaného, musíme se dotazovat autorit, jako je Devarṣi Nārada. Na transcendentální skutečnosti se nemůžeme ptát světského člověka. Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.25) uvádí: satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvido bhavanti hṛt-karṇa-rasāyanāḥ kathāḥ — autoritativně poznat postavení Pána a Jeho oddaných je možné jedině stykem s oddanými. Oddaný jako Nārada Muni je oslovován suvrata. Su znamená dobrý a vrata značí slib. Slovo suvrata tedy poukazuje na toho, kdo nemá nic společného s hmotným světem, který je vždy špatný. Ten, kdo se obrátí na materialistického učence pyšného na akademické znalosti, se nic duchovního nedozví. V Bhagavad-gītě (18.55) stojí: bhaktyā mām abhijānāti — je třeba se snažit poznat Kṛṣṇu prostřednictvím oddané služby a oddaného. Proto bylo zcela namístě, že se Yudhiṣṭhira Mahārāja chtěl dozvědět více podrobností o Prahlādovi od Śrī Nārady Muniho.