SLOKA 46
vartamāno ’vidūre vai
bālo ’py ajaḍa-dhīr ayam
na vismarati me ’nāryaṁ
śunaḥ śepa iva prabhuḥ
vartamānaḥ—nacházející se; avidūre—nedaleko; vai—zajisté; bālaḥ—pouhé dítě; api—ačkoliv; ajaḍa-dhīḥ—naprostá nebojácnost; ayam—tato; na—ne; vismarati—zapomíná; me—moje; anāryam—špatné chování; śunaḥ śepaḥ—zkroucený ocas psa; iva—přesně jako; prabhuḥ — je schopný či mocný.
I když je velice blízko mě a je to pouhé dítě, vůbec nemá strach. Připomíná zkroucený ocas psa, který nelze nikdy narovnat. Je tomu tak proto, že nikdy nezapomíná na mé špatné chování a své spojení se svým pánem, Viṣṇuem.
Slovo śunaḥ značí psa a śepa je ocas. Jde o všední příklad. Člověk se může sebevíc snažit narovnat psí ocas, ale ten přesto nebude nikdy rovný; vždy zůstane zkroucený. Śunaḥ śepa je také jméno druhého syna Ajīgarty. Tento syn byl prodán Hariścandrovi, ale později se uchýlil k Viśvāmitrovi, Hariścandrovu nepříteli, a nikdy ho nezradil.