SLOKA 45
kim etair ātmanas tucchaiḥ
saha dehena naśvaraiḥ
anarthair artha-saṅkāśair
nityānanda-rasodadheḥ
kim—co; etaiḥ—s tím vším; ātmanaḥ—pro skutečné já; tucchaiḥ — jež je zcela zanedbatelné; saha—s; dehena—tělem; naśvaraiḥ—podléhajícím zániku; anarthaiḥ—nežádoucím; artha-saṅkāśaiḥ—které vypadá, jako by ho bylo zapotřebí; nitya-ānanda—věčného štěstí; rasa—nektaru; udadheḥ—k oceánu.
To vše je živé bytosti velmi blízké a drahé, dokud existuje tělo, ale jakmile tělo zanikne, je konec i se všemi objekty, které se s ním pojí. Živá bytost s nimi tedy ve skutečnosti nemá nic společného, ale z nevědomosti je pokládá za velmi cenné. Ve srovnání s oceánem věčného štěstí jsou však nepatrné. Jaký smysl mají tyto zanedbatelné vztahy pro věčnou živou bytost?
Vědomí Kṛṣṇy, oddaná služba Kṛṣṇovi, je oceánem věčné blaženosti. Ve srovnání s touto věčnou blažeností je takzvané štěstí, které nabízí společnost, přátelství a láska, zcela marné a zanedbatelné. Člověk by proto neměl lpět na tom, co je dočasné. Měl by rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a být věčně šťastný.